• Zveřejněno: 21.02.2020
  • Autor: Eva Dandová
U našeho zaměstnavatele ukončil pracovní poměr bezpečnostní technik a my se právě potýkáme s problémem ohledně výběru osobních ochranných pracovních prostředků. Prosíme vás o vysvětlení, jaké všechny povinnosti má zaměstnavatel při jejich výběru a hlavně jaké požadavky musí tyto prostředky splňovat.

Právní úprava osobních ochranných pracovních prostředků (dále jen OOPP) je obsažena v § 104 zákoníku práce a v nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků. Toto nařízení vlády bylo vydáno původně k provedení § 133a předchozího zákoníku práce (zákon č. 65/1965 Sb.) pojednávajícího o OOPP a podle § 394 nyní platného zákoníku práce bude platit do doby vydání nového prováděcího předpisu.

Vzhledem k tomu, že jak citovaná ustanovení obou zákoníků práce, tak i samo nařízení vlády jsou plně harmonizovány s právem EU, konkrétně se směrnicí Rady 89/655/EHS o minimálních bezpečnostních a zdravotních požadavcích na používání osobních ochranných prostředků pracovníky při práci a se směrnicí Rady 89/656/EHS o sbližování právních předpisů členských států, týkající se osobních ochranných prostředků (obě jsou ze dne 30. listopadu 1989, zatím nebyly měněny a v nejbližší době se ani neuvažuje o jejich rekodifikaci), je i naše národní právní úprava v této oblasti stabilní.

Definice pojmu OOPP
Definice samotného pojmu „osobní ochranné pracovní prostředky" je obsažená v § 104 odst. 1 zákoníku práce. Podle ní OOPP jsou ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené prováděcím předpisem. Požadavky stanovenými prováděcím předpisem měl na mysli zákonodárce požadavky stanovené nařízením vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky. To je nyní však zrušeno a nahrazeno přímo použitelným předpisem EU. Jinak je důležité si zapamatovat i to, že OOPP nesmí bránit výkonu práce zaměstnance – zaměstnavatel musí vybrat OOPP patřičné velikosti a střihu, aby např. pracovní oděv zaměstnance neškrtil, nebyl mu malý apod.

Co není OOPP
Definici OOPP obsaženou v § 104 zákoníku práce je třeba vykládat v kontextu s § 2 nařízení vlády č. 495/2001 Sb., v kterém je taxativní výčet věcí, které nejsou považovány za OOPP:

- běžné pracovní oděvy a obuv, které nejsou určeny k ochraně zdraví zaměstnanců před riziky a které nepodléhají při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění,
- výstroj a vybavení záchranných sborů a služeb vykonávajících činnost podle zvláštních právních předpisů,
- speciální ochranné prostředky používané v armádě nebo pořádkových a bezpečnostních silách,
- výstroj a vybavení používané při provozu na pozemních komunikacích,
- sportovní výstroj a vybavení,
- ochranné prostředky určené pro sebeobranu,
- prostředky pro zjišťování a signalizování rizik a škodlivin na pracovišti.

Ve srovnání s obdobným výčtem obsaženým v § 1 odst. 2 zrušené vyhlášky je výčet v nařízení vlády rozšířen ještě o speciální ochranné prostředky používané v armádě nebo pořádkových a bezpečnostních silách a výstroj a vybavení používané při provozu na pozemních komunikacích, čímž se rozumí zejména vybavení policistů při různých zásazích (např. ochranné helmy, štíty) nebo při provozu na pozemních komunikacích u řidičů motocyklů předepsaná povinná přilba. Odkaz pod čarou na zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je pouze příkladný.
 
Vzhledem k tomu, že tato právní úprava je v praxi zažitá, nečiní definice pojmu OOPP výkladové problémy.