Zaznamenala jsem, že i zaměstnanci pracující na základě dohody o pracovní činnosti mají právo na nemocenské od zaměstnavatele a potom od správy sociálního zabezpečení. Podle jakých pravidel se stanovuje jeho výše, když zaměstnanec pracuje v nepravidelném režimu, tzv. na zavolanou? V různých měsících odpracuje různý počet hodin. Stanovuje se pak nemocenské z nějakého průměru? Pokud ano, jaká je rozhodná doba?

Podle § 194 zákoníku práce skutečně platí, že zaměstnanci pracující na základě dohod mají právo na náhradu odměny v době prvních 14 dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény za stejných podmínek jako zaměstnanci v pracovním poměru. Náhradu odměny (nikoli nemocenské) vyplácí zaměstnancům zaměstnavatel. Nárok na nemocenské vzniká až od 15. dne trvání dočasné pracovní neschopnosti.

Věnujme nejprve pozornost náhradě odměny vyplácené zaměstnavatelem. Tato náhrada přísluší za pracovní dny, tedy dny, na které měl zaměstnanec plánované směny. Ve vztazích založených dohodami není zaměstnavatel povinen rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu do směn a zaměstnanec tedy může pracovat podle okamžité potřeby „na zavolanou“.

V dohodě o pracovní činnosti musí být podle § 76 odst. 4 zákoníku práce sjednán rozsah pracovní doby. V jednotlivých týdnech se může počet odpracovaných hodin lišit, protože se dodržování sjednaného rozsahu pracovní doby sleduje až za celé období, na které byl vztah založený dohodou o pracovní činnosti sjednán, nejdéle za dobu 52 týdnů. Pro účely náhrady odměny poskytované v prvních 14 dnech trvání dočasné pracovní neschopnosti se nicméně vychází z tohoto sjednaného rozsahu pracovní doby.

Jestliže zaměstnavatel nevytváří zaměstnanci rozvrh směn, musí vytvořit alespoň tzv. fiktivní rozvrh právě pro účely náhrady odměny v době dočasné pracovní neschopnosti. Z fiktivního rozvrhu musí být odvoditelné, jak dlouhé směny připadají na jaké dny. Byl-li rozsah pracovní doby sjednán kupříkladu jako 16 hodin týdně, může fiktivní rozvrh stanovit, že se má za to, jako kdyby byly zaměstnanci rozvrhovány směny v délce 3,2 hodin na běžné pracovní doby (pondělí až pátek), nebo třeba směny v délce 4 hodin na pondělí až čtvrtek. Podle tohoto klíče pak zaměstnavatel určí, za jaké dny bude zaměstnanci poskytnuta náhrada odměny a v jaké výši.

Nemocenské přísluší pojištěnci (zaměstnanci) za kalendářní dny trvání dočasné pracovní neschopnosti. Za každý den činí nemocenské 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu. Denní vyměřovací základ zjistí okresní správa sociálního zabezpečení tak, že zjištěný vyměřovací základ za rozhodné období vydělí počtem kalendářních dnů. Rozhodným obdobím je standardně období 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, ve kterém nastala dočasná pracovní neschopnost. Při určitém zjednodušení lze říci, že se za toto období zjistí denní průměrný výdělek, který poté projde úpravou (tzv. redukcí) a z tohoto průměrného výdělku se zjistí výše nemocenského.