Mohli byste, prosím, vysvětlit, rozdíl mezi nemocí z povolání a ohrožením nemocí z povolání a jaké konkrétní právní důsledky z toho vyplývají?

Co je nemoc z povolání

Pojem „nemoc z povolání“ není v zákoníku práce, na rozdíl od pojmu „pracovní úraz“, přesně definován. Definici pojmu nemoc z povolání obsahuje pouze zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ten však zatím neplatí, jeho účinnost byla již poněkolikáté odložena. Podle tohoto zákona se nemocí z povolání rozumí nemoc vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických faktorů nebo jiných škodlivých faktorů souvisejících s prací, pokud je uvedena v seznamu nemocí z povolání uvedeném v příloze č. 1 k tomuto zákonu a pokud vznikla za podmínek, za nichž nemoc z povolání vzniká a dosáhla klinického stupně závažnosti, který je jako nemoc z povolání uznáván.

Přestože nemoc z povolání je pojmem právním, sledování výskytu profesionálních onemocnění zahrnujících nemoci z povolání a ohrožení nemocí z povolání je jistým ukazatelem stavu péče o zdraví při práci. Všechna nově vzniklá a uznaná profesionální onemocnění se hlásí do Národního registru nemocí z povolání, který byl založen již v roce 1991 a navázal na dlouhodobá statistická sledování hygienické služby prakticky od 70. let minulého století.

Postup při uznávání nemocí z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání stanoví od dubna 2013 vyhláška č. 104/2012 Sb., o stanovení bližších požadavků na postup při posuzování a uznávání nemocí z povolání a okruh osob, kterým se předává lékařský posudek o nemoci z povolání, a náležitosti lékařského posudku (vyhláška o posuzování nemocí z povolání), která nahradila vyhlášku č. 342/1997 Sb. Nová vyhláška č. 104/2012 Sb. značně posílila úlohu poskytovatele pracovnělékařských služeb (dříve závodní preventivní péče). Střediska nemocí z povolání uznávají tato onemocnění na základě zjištění zdravotního stavu poskytovatelem pracovnělékařských služeb, a to včetně zjištění zdravotního stavu před vznikem onemocnění a výsledků jim vyžádaných odborných vyšetření.

Ošetřující lékař je povinen odeslat ke smluvnímu poskytovateli pracovnělékařských služeb daného zaměstnavatele osobu, u níž na základě odborného vyšetření vzniklo důvodné podezření na nemoc z povolání. Stejnou povinnost má i zaměstnavatel, má-li důvodné podezření na vznik nemoci z povolání. Právní úprava posuzování nemocí z povolání je obsažena v zákoně č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách.

Podmínky vzniku onemocnění pro účely posuzování nemoci z povolání posuzuje podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, krajská hygienická stanice. Šetření je v praxi žádáno pouze při splnění klinických podmínek a důvodném podezření na nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání.

Ze závěru lékařského posudku musí být zřejmé, zda se nemoc z povolání posuzované osoby uznává nebo neuznává jako nemoc z povolání, případně zda nemoc z povolání posuzované osoby již nadále nesplňuje podmínky pro uznání nemoci z povolání (tzv. odhlášení nemoci z povolání). Stejně tak i lékařský posudek o ohrožení nemocí z povolání musí obsahovat závěr, zda bylo nebo nebylo zjištěno ohrožení nemocí z povolání, nebo zda již není posuzovaná osoba ohrožena nemocí z povolání.

Zákoník práce stanoví, že nemoci z povolání jsou nemoci uvedené ve zvláštním právním předpisu. Tímto zvláštním předpisem je pak nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání.

Pracovněprávní důsledky nemoci z povolání

Na základě rozhodnutí kliniky nemocí z povolání vzniká zaměstnavateli povinnost zaměstnance převést na jinou práci a zároveň je naplněn výpovědní důvod pro dání výpovědi ze strany zaměstnavatele. Při dání výpovědi zaměstnanci vzniká zaměstnanci nárok na odstupné ve výši nejméně 12násobku průměrného výdělku...

Celou právní poradnu naleznete v magazínu Sondy Revue č. 12/2018. 

Pro časopis Sondy Revue klikněte na ikonku níže: