• Zveřejněno: 23.12.2020
  • Autor: Evžen Staněk
 
V Česku pracuje více než šest set tisíc cizinců. Tvoří zhruba 13 procent všech zdejších zaměstnanců, přitom ještě v roce 2010 to bylo jen šest procent. Lze říci, že Česko spoléhá stále více na pracovníky s cizí státní příslušností, podobně jako jiné vyspělé státy Evropy. Nejčastěji pocházejí ze Slovenska (199,24 tisíc) a Ukrajiny (133 tisíc). Jde o údaje platné k 30. 6. 2020.
 
„Vidíme výrazný nárůst od roku 2015,“ říká expertka Českého statistického úřadu na mezinárodní migraci Jarmila Marešová. „Spousta cizinců vydělává více než Češi. Oni ale dělají více přesčasů. Cizinci mají v průměru i delší pracovní dobu,“ dodává.
 
Platí také přímá úměra „čím vyšší vzdělání, tím vyšší příjem“. Výjimkou z tohoto pravidla jsou Ukrajinci. Přestože k nám přicházejí s vysokoškolskými diplomy, často končí na neodborných nebo hůře placených pozicích. Protože Ukrajina není v Evropské unii, bývá velký problém s uznáváním jejich titulů.
 
Statistická data ukazují, že se nám daří lákat vzdělanější lidi. Zatímco průměrná mzda v Česku loni překročila hranici 33 tisíc korun hrubého, necelých 200 tisíc Slováků, kteří jsou v Česku zaměstnaní, bere v průměru víc než 40 tisíc korun hrubého.
 
Cizinci v Česku nejčastěji pracují ve zpracovatelském průmyslu. Podle statistika Daniela Holého v tomto případě jde naopak často o nekvalifikované zaměstnance. „Třicet procent cizinců pracuje v tomto průmyslu, dalších asi osmnáct procent je zaměstnáno v takzvaných administrativních činnostech. Což jsou ale zejména lidé najímaní agenturami práce. Tito pak směřují pracovat někam jinam, většinou do továren.“
 
Zdravotní péče ano, ne však pro každého
Opatření ministerstva vnitra se v době koronavirové krize soustřeďují především na repatriaci osob, které chtějí odcestovat zpět domů, a týkají se pouze těch, které nemají v České republice trvalý pobyt. Mnoho z nich zde ale potřebuje spíše zůstat a mohou se ocitnout ve zranitelné situaci kvůli nedostupnosti zdravotní péče.
 
Více než 40 % cizinců a cizinek žijících v Česku pochází ze zemí mimo EU, tedy z tzv. třetích zemí. „Tito lidé, mezi které často patří migrantky pracující zejména jako pečovatelky, mají pouze omezený přístup do systému veřejné zdravotní péče. Nárok mají pouze ti, kteří jsou ve standardním zaměstnaneckém poměru. Pokud pracují třeba jako OSVČ nebo jako agenturní zaměstnanci, jsou odkázáni na soukromé zdravotní pojišťovny. „Není ale zcela jasné, do jaké míry jim budou soukromé pojišťovny hradit rizika spojená s nákazou nemocí covid-19,“ upozorňuje Lenka Formánková, která se v rámci oddělení Gender & sociologie na Sociologickém ústavu Akademie věd ČR dlouhodobě zabývá postavením žen migrantek na trhu práce v Česku.
 
Na negativní důsledky systému zdravotního pojištění pro migranty upozorňují neziskové organizace, které s nimi pracují už léta. Jsou povinni mít pojištění uzavřené, ale nemají přístup k veřejnému zdravotnímu pojištění. Musí uzavírat často velmi nevýhodné smlouvy se soukromými pojišťovnami, pro které jsou pojistné smlouvy s nimi zdrojem příjmů. Snaha situaci řešit naráží na lobby pojišťoven. V současnosti to může pro mnoho lidí znamenat ohrožení života nebo riziko značného zadlužení v případě, že budou potřebovat nemocniční péči.
Česká vláda zatím ani neimplementovala nařízení EU, které by umožňovalo dosáhnout na zdravotní pojištění během pobírání dávek v nezaměstnanosti. Takže cizinci, kteří nyní přijdou o práci, opět v mnoha případech nebudou mít zajištěnu zdravotní péči.
 
Ministerstvo vnitra však zavedlo podporu pro zaměstnané cizince. Stávající zaměstnavatel jim musí pomoci s registrací statusu zájemce o zaměstnání na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), je-li nucen jejich pracovní poměr ukončit. Vzhledem k vývoji situace lze ovšem očekávat, že i po vypršení nouzového stavu bude pro migranty a migrantky obtížné nalézt novou práci. K této skutečnosti přispívá tzv. test trhem práce, kdy každé na úřadech nově vyhlášené volné místo musí být po dobu několika dnů primárně nabízeno českým uchazečům a uchazečkám. Situaci komplikuje také to, že oficiální dokumenty ministerstva vnitra nejsou přeloženy do více jazyků. Migranti a migrantky musejí spoléhat na neziskové organizace, které se jim snaží informace zprostředkovat,“ doplňuje Markéta Švarcová, kolegyně Lenky Formánkové z téhož oddělení Sociologického ústavu AV ČR.
 
Agenturní zaměstnávání se smrsklo na pětinu
České podniky před krizí podle Asociace pracovních agentur (APA)dlouhodobě zaměstnávaly zhruba 350 tisíc agenturních pracovníků. Polovina z nich pocházela z Česka a druhá největší skupina byla ze zemí Evropské unie. Na celkové zaměstnanosti v Česku se agenturní zaměstnávání podílelo zhruba jedním procentem.
V časech koronavirové epidemie čelí i personální agentury nejtěžší zkoušce od minulé hospodářské krize. Největší agentura v Česku a na Slovensku Manuvia zaznamenala v první polovině roku meziroční propad poptávky po agenturních zaměstnancích o 82 procent. Krize má také první oběti z řad agentur. Do finančních potíží se dostala společnost Dagarosa, která na sebe kvůli dluhům sama podala návrh na konkurz. U ostatních lze očekávat drastický pokles tržeb. Mnohé z nich, stejně jako jiné podniky, již požádaly vládu o podporu na výplaty mezd v rámci programu Antivirus.

Hloubku propadu poptávky po lidech dokládá příklad brněnských strojíren Nitto Denko Czech, které dodávají autodíly. Kvůli útlumu zakázek přestaly najímat agenturní zaměstnance. V době před koronavirovou krizí jich přitom využívaly dvě až tři desítky. V oblasti automotive podle APA klesl počet takových zaměstnanců nejméně o třetinu. „Většina podniků se chovala slušně a stejně jako své kmenové zaměstnance i agenturní posílala domů se šedesáti až osmdesáti procenty mzdy. Časem se ale snižovaly počty lidí a ti z agentur byli logicky mezi prvními na řadě při propouštění,“ říká prezident APA Radovan Burkovič. Kromě automotive se pokles zájmu o agenturní zaměstnance silně týkal také hotelnictví a gastronomických provozů.
 
Krize mění i poměr sil ve vztahu zaměstnance a zaměstnavatele. Před jejím vypuknutím se firmy uchazečům snažily nabídnout častěji motivační mzdu i atraktivní benefity. Nyní se situace změnila. Zaměstnavatelé však zatím, jak se zdá, spíše sahají ke snižování bonusů než mezd. S tím souhlasí i šéf personální agentury Grafton Recruitment Martin Malo, podle kterého se firmy více snaží využívat současného stavu k tomu, aby si určovaly podmínky.
 
Existenční nejistota nahrává zneužívání
Ministerstvo práce a sociálních věcí seznámilo v červenci tohoto roku vládu s obsahem a závěry každoročně předkládané zprávy o potírání nelegálního zaměstnávání cizinců. Státní úřad inspekce práce (SÚIP) provedl v roce 2019 celkem 8 160 kontrol a bylo odhaleno celkem 4 342 osob vykonávajících nelegální práci. V 622 případech jednalo o občany ČR, ve 207 případech o občany jiných členských států EU a v 3 513 případech o cizince ze třetích zemí.
 
Pandemie přináší velkou nejistotu. Dopadá na české, ale i zahraniční zaměstnance, kteří jsou však ve zranitelnější pozici. Někteří zaměstnavatelé mohou mít tendenci využívat situace. Cizinci nemají vždy dostatek informací o protiepidemických opatřeních, trasování a používání eRoušky.  Reálně mohou někteří pracovat i nakažení kvůli strachu ze ztráty místa. První, kdo tyto praktiky veřejně kritizoval, byl předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula: „Zachytili jsme signály, že se to děje i pracovníkům ze zahraničí a ocitají se pod tlakem. Požádali jsme pana ministra zdravotnictví, aby jim byly poskytnuty informace, například v ukrajinštině. Aby si je mohli přečíst, postupovat podle nich a neobávali se například zlovůle ze strany zaměstnavatele. Aby si přečetli ve svém jazyce, na koho se obrátit, jaké jsou příznaky choroby a jaká mají práva. Pro českého zaměstnance je jednoduché vybrat si jakýkoliv informační zdroj, ale cizinec je mnohdy v situacích, které jsou pro nás těžko představitelné. Proto je potřeba učinit alespoň tento preventivní krok – že budou vědět, co mají při symptomech činit.“ Podle Středuly je správné, aby v České republice bylo vůči zahraničním pracovníkům postupováno vždy korektně. „Pokud jsme je sem zvali a schvalujeme jejich pobyt na našem území, měli bychom jim také podávat informace o aktuálním stavu v souvislosti s koronavirovou pandemií,“ dodává.
 
Došlo i k dohodě odborů s ministryní práce a sociálních věcí, že Státní úřad inspekce práce zahrne toto téma do svých kontrol.