Německý ministr práce Hubertus Heil chce dát zaměstnancům zákonný nárok na to, aby nejméně 24 dní ročně mohli pracovat z domova. Díky zákonu o mobilní práci, jak se mu v Německu říká, by zaměstnanec získal nárok na home office automaticky, pokud by jeho zaměstnavatel nedoložil pádné důvody, proč to nejde. „Pekař nemůže péct rohlíky z domova. Ale je tu mnoho profesí, kde to lze,“ hájí nápad ministr. Jeho cílem je zajistit zaměstnancům, aby měli nejen možnost pracovat z domova, ale zároveň počet takto odpracovaných hodin regulovat.

Otevřeno zůstává nemálo otázek, například kdo by se staral o technické vybavení pracovního místa doma – třeba o počítač, software či internetové připojení. Jasno není v tom, do jaké hloubky řešit tyto detaily zákonem a co ponechat na dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

 

Zaměstnavatelé by se měli s lidmi bezesporu domluvit na přesných časech, kdy musí být z domova dosažitelní. Zároveň by mělo platit, že zůstanou začleněni do firemních procesů – zaměstnanci totiž mohou mít obavy, že doma propásnou příležitost k dalšímu vzdělávání nebo k povýšení. Podle německé televize ARD chce ministr Hubertus Heil (SPD) prosadit i digitální evidenci pracovní doby, protože z různých studií na téma home office vyplývá, že lidé pracující z domova bez kontroly nadřízených a kolegů nepracují méně, nýbrž naopak více. V době pandemie je řada z nich aktivní i ve večerních hodinách a o víkendech. Šéfům, kteří by prostřednictvím „digitálních píchaček“ pracovní dobu a přestávky nekontrolovali, by měla hrozit vysoká finanční pokuta.

S prací z domova je spojena i řada dalších záležitostí. Například pokud by doma zaměstnanec utrpěl úraz, měl by být uznán za pracovní. Podle experta na pracovní trh Johannese Vogela z opoziční strany FDP není jasné, jak odbourat byrokracii, která nyní nutí podnikatele kontrolovat například dopad světla lampičky na domácí pracovní stoly. Velkým odpůrcem celého nápadu je Ingo Kramer, šéf největší německé zaměstnavatelské asociace BDA. Podle něj to jen podpoří snahu německých firem přesunout práci, kterou je možno udělat z domu, na levnější pracovní sílu v zahraničí. Jiným směrem se ubírají námitky německých odborů, podle kterých je 24 dnů v roce naopak jednoznačně málo.

 

Německé ministerstvo práce uvádí zkušenosti řady zaměstnanců z období pandemie a také výsledky průzkumu, který zadalo. Údajně většina zaměstnanců požaduje právní nárok na home office. Argumentuje i studiemi, podle kterých dvě třetiny dotázaných nejsou proti tomu, aby se pracovalo doma i několik dnů v týdnu.

Televize ARD uvedla jako fungující příklad Nizozemsko. Tam již před pěti lety sociální demokraté a Zelení prosadili právo na práci z domova v podnicích alespoň s 10 pracovníky.

Téma uzákonění práce z domova je obecně považováno za důležité jak jeho zastánci, tak odpůrci. Ti první říkají, že pracovní podmínky zaměstnance je nutno brát velmi vážně. Námitky druhé strany míří k tomu, že existuje podnikatelská svoboda a k ní také patří, aby podnikatel mohl určovat místo výkonu práce a pracovní dobu. Což ale neznamená, že zaměstnanci jsou vystaveni šéfově zvůli – koneckonců i tam, kde se chodí do práce prezenčně, platí dnes v řadě případů pružná pracovní doba. Rodiče si třeba mohou zařídit vyzvedávání dětí ze školky nebo řešit jiné problémy a životní situace.

 

Koronavirová krize přinesla změnu pracovního režimu a hromadný přesun lidí na home office v celé Evropě. Členské státy Evropské unie a jejich odborové centrály proto přehodnocují pohled na tento způsob práce. Odbory na evropské úrovni nyní aktuálně řeší takzvané právo na odpojení. Požadují, aby ho členské státy zahrnuly do vnitrostátních předpisů. „Home office nemůže znamenat totální nasazení zaměstnanců a jejich povinnost kdykoliv reagovat na pracovní příkazy a být trvale dostupní na mobilním telefonu či e-mailu,“ říká předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. „Jak odhalují i průzkumy Evropského parlamentu, lidé vykonávající práci v režimu home office pracují častěji ve volném čase než běžní zaměstnanci. Odbory proto chtějí, aby tito zaměstnanci měli stejná práva.“

Aktuálně se v zemích EU také diskutuje, jaký paušál by měli zaměstnanci při domácí práci dostávat a zda jde o daňově uznatelný náklad na straně zaměstnavatele. Podle ČMKOS by paušál měl objektivně zohlednit náklady, které zaměstnanci prací z domova vznikají. „Podle zákoníku práce by se to hradit mělo, protože zaměstnavatel nemůže přenášet náklady na zaměstnance,“ říká Vít Samek, místopředseda ČMKOS. Čeští zaměstnanci mají nárok na proplacení některých nákladů nebo zajištění pracovních pomůcek. Dohodnout se na tom musí se zaměstnavatelem. Je tedy možné a vhodné už v pracovní dohodě sjednat určitou paušální částku. ČMKOS apeluje na odborové organizace, aby takové zohlednění nákladů zahrnuly také do kolektivních smluv.

V Česku se debatuje i o tom, že dlouhodobá práce z domova může firmy motivovat, aby více šetřily na nákladech a přenášely je na zaměstnance, který může – řečeno slovy Josefa Středuly – odejít pracovat domů, pak zjistit, že ho firma nepotřebuje, a bude pro ni snazší ho propustit.