Na nespravedlnost ve zdanění zaměstnanců a OSVČ dlouhodobě – a dodejme, že marně – upozorňuje Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS). Loni v říjnu uspořádala v Praze konferenci pod názvem „Co chtějí odbory pro Českou republiku“. Pozvání na tuto mimořádnou událost přijaly veřejně známé a významné osobnosti. Na konferenci vystoupil i Ing. Vladimír Stehno, člen dozorčí rady Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, s velmi podnětnou analýzou na téma daňové odvody OSVČ, daňové úniky a zavedení registračních pokladen s fiskální pamětí v obchodech. Vladimír Stehno byl členem analytického týmu v Radě hospodářské a sociální dohody (tripartita). Tým se zaměřil hlavně na daňovou oblast, na řešení otázky daně z příjmu a sociálního a zdravotního pojištění a odvodové zátěže a problematiky daně z přidané hodnoty (DPH).

Zjednodušené daňové doklady vedou ke korupčnímu jednání?

Maloobchod a velkoobchod reprezentuje zhruba 260 000 podnikatelů, ale pouze 30 % z nich jsou plátci DPH. U zahraničních podnikatelů působících u nás jsou to dokonce pouze 4 %! Minimálně 90 % všech těchto obchodníků by mělo být plátcem DPH – bohužel tomu tak není. Tým došel k poznatku, že předložené zjednodušené daňové doklady jsou ve většině případů předmětem korupčního jednání.

Další otázkou jsou daně z příjmu fyzických osob a vůbec daně z příjmu. Čísla vycházejí z údajů Českého statistického úřadu za rok 2011. Vyplývá z nich, že každý zaměstnanec (v roce 2011 jich v Česku bylo 4 000 066) se stává plátcem daně z příjmů – počítáme-li, že odčitatelnou položku uplatňuje pouze za sebe, nikoliv za děti, tedy v době, kdy jeho hrubý příjem přesáhne částku 10 500 korun (126 000 korun ročně). OSVČ se stávají plátci daně z příjmů až v případě, kdy jejich roční příjem dosáhne částky 830 000 korun.

Například pokud OSVČ dosáhne příjmu ve výši 2,5 milionu korun, má manželku na mateřské dovolené a dvě děti, za které má odčitatelné položky, a uplatňuje paušál ve výši 80 % (řemeslná živnost), pak neplatí žádnou daň z příjmu, což je velký handicap zaměstnanců ve vztahu k této skupině OSVČ.

Odborný tripartitní tým analyzoval také příspěvky do zdravotního pojištění v době, kdy Česká republika měla zmíněné asi 4 miliony zaměstnanců a zhruba 865 000 OSVČ. Průměrný odvod jedné OSVČ do zdravotního pojištění za rok 2011 činil 16 966 korun, zatímco u zaměstnance a zaměstnavatele 37 341 korun!

• Argumentuje se skutečností, že je nepřijatelné zvýšit daňovou zátěž bez ohledu na skutečnost, že například v prvním pololetí 2012 OSVČ jako celek byly nikoliv plátcem, ale příjemcem daně z příjmů.

• Registrační pokladny jsou pro tuto vládu nepřijatelné, ačkoliv je jednoznačné, že uvažované jednotné inkasní místo s ohledem na masové používání, respektive zneužívání zjednodušených daňových dokladů není schopno problematiku řešit.

• Není politicky akceptovatelné regulovat zneužívání daňových paušálů.

• Předmětem řešení je výhradně aktuální stav bez ohledu na reálně hrozící obrovské schodky státního rozpočtu a důchodových fondů.

• Přetrvávají úsudky o neoprávněných výhodách zaměstnanců v podobě třeba stravenek a podobně, bez ohledu na minimální dopady do daňové zátěže jednotlivých skupin poplatníků.

Ani na další léta neplánuje Nečasova vláda úpravy daňového zatížení OSVČ. Potvrzuje to vládní materiál „Zákon o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva hmotného a dalších souvisejících změnách“, který ČMKOS připomínkovala.

Podle makroekonoma ČMKOS Ing. Martina Fassmanna předkládaný návrh zákona je nejméně přehledným a zcela určitě i nejabsurdnějším legislativním počinem, který se v oblasti daní za poslední léta objevil. Jestliže tato vláda, stejně jako ta předchozí, tvrdí, že jí jde o zjednodušení a zpřehlednění daňového systému, tak ve skutečnosti dělá pravý opak.

To se týká i problematiky OSVČ. Podle Fassmanna je cílem posuzované novely v letech 2014–2015 snížit daňové zatížení formou snížení přímých daní a pojistného u zaměstnavatelů a OSVČ, zaměstnancům naopak daňové zatížení zvýšit.

V roce 2013 při příjmu pohybujícím se okolo průměrné mzdy (25 000 Kč) zaplatí zaměstnanec na dani z příjmu a pojistném měsíčně 5805 korun. V roce 2014 dojde ke zrušení konstrukce superhrubé mzdy a sazba daně z příjmu se zvýší na 19 %. Zaměstnanci se sníží zdanění na 5430 Kč měsíčně. Oproti předcházejícímu roku tedy vydělá 375 korun měsíčně (4500 Kč ročně). Negativní dopad do oblasti veřejných financí pro rok 2014 bude činit okolo 18 miliard korun.

V roce 2015 dojde ke zvýšení zdravotního pojištění hrazeného zaměstnancem o 2 %. Celkové zdanění zaměstnance dosáhne 5930 korun měsíčně (zdravotní pojištění 1625 Kč, sociální pojištění 1625 Kč, daň 2680 Kč). Zaměstnanci se oproti roku 2014 zdanění naopak zvýší o 500 korun měsíčně (6000 Kč ročně). Ve srovnání s rokem 2013 bude celkové zdanění sledovaného zaměstnance s průměrnou mzdou v roce 2015 vyšší o 125 Kč měsíčně (1500 Kč ročně). Meziročně to bude znamenat pozitivní dopad do rozpočtu v rozsahu +24 miliard Kč. Oproti roku 2013 pak dojde k nárůstu příjmů veřejných rozpočtů o +6 miliard Kč.

V roce 2013 zaplatí OSVČ s příjmem 25 000 korun měsíčně 3476 korun (zdravotní pojištění 1670 Kč, sociální pojištění 1806 korun, daň 0). OSVČ s příjmem 50 000 korun měsíčně pak 5620 korun.

V roce 2014 se pro OSVČ zvýší sazba daně z 15 % na 19 %. U OSVČ s příjmem 25 000 korun měsíčně se nic nestane. Opět zaplatí pouze zdravotní a sociální pojištění 3476 korun, efekt zvýšení sazby daně z příjmu o 4 % zachytí až poplatník s vyššími příjmy. OSVČ s příjmem 50 000 korun měsíčně bude platit z titulu zvýšení sazby daně navíc 700 korun měsíčně.

V roce 2015 dojde u OSVČ k výraznému snížení sazeb sociálního i zdravotního pojištění – sazba zdravotního pojištění klesne na polovinu (z 13,5 % na 6,5 %) a sazba sociálního pojištění dokonce na méně než čtvrtinu (z 29,2 % na 6,5 %). To i při zdvojnásobení vyměřovacího základu (100 % rozdílu mezi příjmy a výdaji) bude znamenat prudké snížení pojistných plateb pro OSVČ, které nejen že vykompenzují zvýšení daně v předchozím roce, ale ještě zajistí další výrazný pokles zdanění OSVČ. Dopad tohoto opatření do veřejných financí se může pohybovat okolo 2 miliard Kč.

Pokles zdanění u zaměstnanců a nárůst celkového zdanění u OSVČ je proto jen dočasnou epizodou, určenou pro volební rok 2014. Plný náběh všech opatření, který způsobí nárůst zdanění u zaměstnanců a pokles zdanění u OSVČ, dále prohloubí rozdíl ve zdanění těchto skupin a výrazně zvýší motivaci přejít do „nepravého podnikání“ (švarcsystému).

Konkrétně: až dosud zaměstnanec s průměrným příjmem 25 000 Kč odvádí na dani a pojistném 5805 Kč, ale v roce 2015 to bude 5930 Kč čili o 125 Kč více. OSVČ se stejným hrubým příjmem dnes odvádí 3476 Kč a bude odvádět jen 3015 Kč čili o 461 Kč méně.

Rozdíl v odvodovém a daňovém zatížení mezi zaměstnancem a OSVČ se tak zvýší u průměrné mzdy na 2915 Kč měsíčně. U dvojnásobku průměrné mzdy je to již 10 185 Kč měsíčně (rozdíl mezi 13 930 Kč zdanění zaměstnance a 3745 Kč zdanění OSVČ) atd. Je naprosto zřetelné, že protisměrný pohyb ve zdanění zaměstnanců a OSVČ, kombinovaný navíc s předchozím výrazným nárůstem inflace ovlivněné zvyšováním sazeb DPH, podnítí zájem především zaměstnanců o možný přechod na švarcsystém.

Je také naprosto evidentní, že takový přechod bude mít devastující dopady na veřejné finance. Přechod pouhého jednoho procenta zaměstnanců (zhruba 40 000 osob) do tohoto systému způsobí výpadek příjmů veřejných rozpočtů v rozsahu přes 5 miliard Kč. Konkrétně řečeno, pokud přejde jeden zaměstnanec s průměrnou mzdou (25 000 Kč) do švarcsystému, ztratí veřejné finance takový objem prostředků (130 980 Kč ročně), který by stačil pohodlně na celoroční úhradu důchodu pro jednoho průměrného důchodce, a ještě by zbylo.

Výrazný protizaměstnanecký charakter navržené vládní novely se však nevyčerpává pouze chystaným nárůstem daňového zatížení zaměstnanců. Zákon obsahuje další výrazné redukce i pro těch několik daňových a pojistných úlev, které zaměstnanci ještě mohou čerpat.

ČMKOS zásadně nesouhlasí se zrušením slevy na dani u zaměstnance, zavedené zákonem č. 458/2011 Sb., a to i přesto, že proti původnímu záměru nebyly zdaněny stravenky. Je totiž nepopiratelné, že i zaměstnanec stejně jako jiní daňoví poplatníci nesou náklady na zajištění a udržení svého příjmu (doprava, vzdělání, ubytování), aniž je to však, na rozdíl od jiných daňových poplatníků, v českém daňovém systému zohledněno.

Celý komplex již provedených, schválených či připravovaných daňových změn současné vládní koalice, jejichž součástí jsou i navrhované úpravy, považuje ČMKOS za nevyvážený a výrazně nespravedlivý. Koalice pokračuje v ideologicky předpojatém snižování daní a pojistného firmám a OSVČ a v přenášení tíhy daňového břemene na středně - a nízkopříjmové skupiny obyvatelstva, především na zaměstnance.

Podmínkou však je jak okamžité stažení předložené novely zákona, tak kompletní zrušení již přijaté tzv. daňové reformy (už zmiňovaný zákon č. 458/2011 Sb.). Vláda předkládáním dalších izolovaných daňových opatření promarňuje šanci napravit naprosto absurdní daňovou reformu postavenou na principu dalšího snižování daní pro některé skupiny daňových poplatníků a přenášení tíhy daňového břemene na středně - a nízkopříjmové skupiny obyvatelstva.

testesondy123