Zrušení karenční doby přispělo ke zvládnutí epidemie covid-19. Rok poté, co byla zrušena, to konstatovalo ministerstvo práce a sociálních věcí. Ztotožňují se s tím i odbory, které zrušení karenční doby dlouhodobě prosazovaly. Zástupci pravicových stran či Hospodářská komora naopak krok průběžně kritizují, podle nich vedl k růstu nemocenských.

Z průzkumu STEM/MARK vyplývá, že třetina Čechů před zrušením karenční doby, tedy v době, kdy nebyly propláceny první tři dny nemoci, běžně přecházela chřipku a další virózy. MPSV upozornilo na to, že zrušením karenční doby se počet nemocných do tří dnů trvající nemoci částečně zvýšil. „Zrušení karenční doby tak přispělo ke zlepšení finanční situace nemocných i omezení šíření nákazy. To bylo velmi důležité pro zvládnutí epidemie covid-19 v Česku,“ uvedlo ministerstvo.

„Karenční doba byla nespravedlivá, nesmyslná a zdraví nebezpečná. S příchodem koronakrize jsem dvojnásob ráda, že se nám se sociální demokracií podařilo tenhle pozůstatek pravicových vlád odstranit. Spousta domácností jen tak tak vychází s příjmy i mimo krizi, natož dnes. Díky znovuzavedení proplácení prvních třech dnů nemoci lidé s průměrnou mzdou nepřišli o 2 688 Kč, rodina s dětmi s průměrnou mzdou pak o 5 376 Kč,“ uvedla ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD). Podle ní tak za minimální náklady bylo možné zlepšit finanční situaci domácnostem.

MPSV též uvedlo, že zrušení karenční doby zásadně nezvýšilo rozpočtové výdaje na danou dávku, přičemž průměrné měsíční náklady na nemocenské vzrostly po 1. červenci 2019 (od kdy byla karenční doba zrušena) hlavně kvůli koronavirové krizi. Ministerstvo zmínilo několik čísel. „Průměrný měsíční počet případů od 1. července 2019 do 1. července 2020 vzrostl oproti stejnému období před rokem o 17 %. Před zrušením karenční doby byl měsíční průměr 128 431, po zrušení 150 650. Na tomto čísle se výrazným způsobem podílela hlavně pandemie covid-19. Od 1. března do konce června 2020 bylo vystaveno celkem 681 449 eNeschopenek, z nich bylo 57 242 karantén. Ze statistik vyplývá, že krátkodobá nemocnost nijak výrazně nevzrostla. Podíl krátkodobé nemocnosti od 1 do 3 dnů byl před zrušením karenční doby 4,2 %, po zrušení dosahoval 4,7 %.“

Českomoravská konfederace odborových svazů se se stanoviskem ministerstva ztotožňuje. Když byla karenční doba zrušena, předseda ČMKOS Josef Středula to okomentoval slovy, že zvítězil zdravý rozum. „Zaměstnanec, který se chce léčit, se už nemusí bát. Od roku 2008, kdy byla karenční doba zavedena, upozorňujeme na její velmi negativní zdravotní a sociální dopady. Byl to velmi citelný zásah do rozpočtu zaměstnanců v době nemoci. Názor, že karenční doba byla dobrým opatřením proti zneužívání nemocenské, byl ten nejhloupější argument,“ uvedl.

Naopak pravicoví politici zrušení karenční doby od začátku kritizovali. Předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek tehdy vyčítal stávající vládní koalici, že ruší reformní kroky vlád, kde působil jako ministr financí, přičemž podle něj nenavrhuje žádné alternativy. „Na tuto ,politiku‘ jednou těžce doplatíme v nemoci i ve stáří,“ uvedl. „Zrušila se karenční doba, která v ČR fungovala a snížila nemocnost na úroveň obvyklou v okolních státech. Považuji to za chybu. Obávám se, že se nemocenská opět začne zneužívat,“ uvedl v roce 2019 poslanec Jan Skopeček (ODS). Pravicoví politici zmiňovali též to, že proplácení karenční doby zatíží zaměstnavatele, kteří proplácejí nemocnému zaměstnanci prvních čtrnáct dnů, přičemž následně žezlo přebírá Česká správa sociálního zabezpečení.

Odpůrkyní zrušení karenční doby je i Hospodářská komora ČR. „Zneužívání systému nemocenského pojištění prokazují statistiky. Před znovuzavedením karenční doby byla v ČR nemocnost ve srovnání s ostatními vyspělými evropskými zeměmi nápadně vyšší. Hlavně u krátkodobých pracovních neschopností byla ale výrazně i nad průměrem středoevropských zemí s podobnou historií, jako jsou Maďarsko, Polsko nebo Slovensko, aniž by k tomu byl oprávněný důvod. Podle všech mezinárodních srovnávacích lékařských průzkumů je totiž zdravotní stav obyvatelstva v těchto zemích horší než v ČR,“ uvedla mimo jiné v době, kdy se karenční doba rušila.

Karenční doba prošla karamboly

Stínová ministryně KSČM pro oblast zdravotnictví Soňa Marková, která zrušení karenční doby dlouhodobě prosazovala, má opačný názor. Po zrušení karenční doby podle ní krátkých nemocí výrazně nepřibylo a zmínila i trochu historie kolem karenční doby včetně toho, jak ji vnímá. „Původně, po zavedení proplácení prvních čtrnácti dnů zaměstnavatelem, jim byly zároveň sníženy odvody na nemocenské pojištění za zaměstnance. První tři dny se vyplácelo cca 25 % a poté 72 % z redukovaného základu. Poté přišlo osudné snížení z 72 % na 69 % a první tři dny nic. Na tom zaměstnavatelé ,vydělali‘, protože se odvody nezvýšily, ale oni propláceli mnohem méně,“ uvedla. „Ústavní soud následně rozhodl, že musí být první tři dny propláceny, protože si na to zaměstnanci platí. Pan Nečas tedy vymyslel ,fintu‘. Zaměstnancům se nemocenské pojištění jimi placené zcela zrušilo, tím odpadl argument Ústavního soudu a karenční doba se znovu zavedla. Zaměstnavatelům stále zůstalo více peněz, protože snížení odvodů jim přineslo více i bez karenční lhůty a s jejím opětovným zavedením ještě narostlo! Poté, v letech 2011–2013, platili zaměstnavatelé náhradu za tři týdny, ne za dva, a kupodivu nezbankrotovali,“ dodala.

Podle ministerstva práce a sociálních věcí jsou nyní, po zrušení karenční doby, vzácností podvody, před kterými odpůrci zrušení varovali „Před zavedením eNeschopenky byla kontrola dočasných pracovních neschopností do tří dnů prakticky nemožná. Elektronická neschopenka umožňuje rychlejší reakci na hlášenou neschopnost. Podíl lidí, kteří nedodrželi léčebný postup, dlouhodobě klesá. Růst nenastal ani po zrušení karenční doby, ani po zprovoznění eNeschopenky. Nedodržení léčebného režimu se prokázalo u zhruba tří nemocných z tisíce,“ uvedlo MPSV.

Právnička a odborářka Šárka Homfray pro Sondy uvedla, že zrušení karenční doby podporuje. Upozornila ale na to, že i po jejím zrušení existují skupiny ekonomicky aktivních lidí, kteří si z existenčních důvodů nemohou dovolit být nemocní ani tři dny, neboť náhrada činí 60 % denního vyměřovacího základu (od 31. dne 66 %, a od 61. dne 72 % – pozn. red.). Zároveň upozornila na prekérní formy práce (například švarcsystém či zneužívání dohod o provedení práce a o pracovní činnosti), kdy i v případě, že si lidé nemocenské pojištění dobrovolně platí, nedostávají v případě nemoci prvních čtrnáct dnů nic. Na problematiku prekérních forem práce Homfray upozorňuje v textu, který je součástí monitorovací zprávy Social Watch 2020, která sleduje Cíle udržitelného rozvoje OSN. Těch je sedmnáct a jsou stanoveny na léta 2015 až 2030.