Je to virové onemocnění, se kterým se setkáváme poprvé v životě. Přirovnal bych to asi nejlépe k situaci, kdy v 16. století byli američtí indiáni konfrontováni s pravými neštovicemi, což je také virová nákaza. Jak to dopadlo, víme – způsobila drastický pokles počtu původních obyvatel Ameriky. Srovnávat covid-19, který se zde objevil poprvé, s chřipkovými viry, které už prošly populací, není absolutně možné. My zatím nemáme na covid-19 spolehlivou vakcínu, víme o něm málo, chová se jinak než běžné koronaviry, srovnávat ho můžeme leda tak se španělskou chřipkou. Je třeba si uvědomit, že mluvit o viru, který sem přišel poprvé, jako o normální chřipce je nezodpovědné.

 

Naprosto, a jakékoliv zpětné zpochybňování není na místě. Bylo už s podivem, kolik rozporuplných názorů na toto téma bylo publikováno. K úzce specializované problematice se vyjadřoval kdekdo, i lékaři mimo obor – psychiatři, zubaři a další bez elementární pokory k odbornosti epidemiologů, imunologů a vakcinologů. Dokud nebudeme mít lék či vakcínu, tak minimálně rizikové skupiny, vážně nemocné a lidi s oslabenou imunitou, je třeba chránit. Situaci je třeba neustále sledovat a podle toho uvolňovat omezení. Nebezpečí tohoto viru spočívá v tom, že může v těle setrvávat dlouho, než se projeví, jeho patogenita trvá 14 dní i déle, takže i v tomto směru je daleko nebezpečnější než běžná chřipka.

 

Stovky let, jak systém života na tomto světě funguje, jsou to opravdu staletí, ale nikdo vám neodpoví, do jaké míry jeho vývoj může ovlivnit měnící se prostředí.

Proslýchá se, že i když se z „covidové chřipky“ uzdravíme, vir zůstává v těle navždy. Máme se toho bát?

Je to velmi individuální. Organizmus většiny lidí ho eliminuje, jsou však lidé náchylnější s nižší imunitní odezvou, u nichž nedojde k likvidaci všech buněk, které byly virem napadeny, a za určitých okolností se tak virus může reaktivovat. Abych to přiblížil, je to asi jako herpes, tedy virus oparu: u náchylnějších lidí se může projevit při stresové zátěži několikrát do roka a u některých jednou za život.

 

Odborníci se shodují, že pravděpodobně to bude lék. I když vývoj léků rozhodně není jednoduchou záležitostí, je jednodušší vytvořit reakci než prevenci.

 

Imunitní systém je velmi složitá a citlivá síť, která denně bojuje o naše zdraví. Už minule jsme popsali, jak T lymfocyty – bílé krvinky – bojují s nejrůznějšími patogeny a jak je rozpoznají. Ale kromě patogenů představují hrozbu pro naši imunitu také volné radikály, jde v podstatě o odpad z metabolických procesů a ten je schopen vážně poškodit naše buňky. Zneškodnit volné radikály jsou schopny vitaminy, které se řadí mezi antioxidanty, nejznámnější jsou C, A, beta karoten, E. Rád bych ale zdůraznil v souvislosti s imunitou na nezbytný a přitom opomíjený vitamin D, který potlačuje aktivaci destruktivní složky imunitního systému – pomáhá aktivovat B lymfocyty, které snižují schopnost toho poškozování. Novinkou, o které se aktuálně hovoří, je i spánkový hormon melatonin, který je prokazatelně schopen preventovat takzvanou cytokinovou bouři v plicích. Právě tato přehnaná autoimunitní reakce je jednou z příčin úmrtí při nemoci covid-19. Při cytokinové bouři dochází k závažné imunitní reakci, při níž tělo produkuje imunitní buňky a proteiny, které mohou zničit jiné orgány; v případě nákazy koronavirem to jsou právě plíce.