V dlouhodobém seriálu článků tentokrát pokračujeme v problematice nájmu věci, práv a povinností stran a přechodu práv a povinností z nájmu na nového vlastníka. A poté se už dostaneme k nájmu bytu a domu.

 

„Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.“

 

Nájem jako právní institut obligačního práva je koncipován tradičním způsobem, a to jak pokud jde o systém, tak pokud jde o obsah. Na obecná ustanovení o nájmu, resp. o nájemní smlouvě, navazuje speciální úprava podle obvyklých potřeb a běžných přístupů. Tak je speciálně upraven nájem bytu, resp. domu, tj. toho, co slouží bydlení zpravidla nájemce nebo nájemcovy rodiny.

 

Vzhledem k tomu, co je považováno za byt, lze vždy dovodit, jak posuzovat ubytovny, svobodárny a podobná zařízení.

 

Druhou zvláštní skupinu nájmů představuje nájem místností a prostorů, které k bydlení neslouží. Ty jsou pak několikerého druhu. Předně se jedná o garáže, studovny, prádelny, žehlírny, které zásadně slouží užitku člověku, jeho rodiny, domácnosti, klubovny, prostory pro rozvíjení činnosti obecně prospěšné a přitom nevýdělečné. Specifika jednotlivých druhů takových místností a prostorů ztěžují jednotnou právní úpravu. Navrhuje se proto, aby se jejich nájem spravoval podle obecných ustanovení o nájemní smlouvě s tím, že bude na stranách, aby si konkrétní podmínky ujednaly ve smlouvě. Dále jsou tu kanceláře, studia, architektonické, módní atd. ateliéry, garáže jako servisní místa pro zákazníky, místnosti k vedení obchodu, prostory skladovací, výrobní, a jiná další místa sloužící podnikání, resp. vůbec výdělečné. A konečně jsou zde hotely, penzióny a jiná ubytovací zařízení...