• Zveřejněno: 21.04.2017
  • Autor: (muš)

Před deseti lety došlo k přechodu práv a povinností na nového zaměstnavatele v důsledku přímého prodeje firmy. Ze státního podniku vznikla společnost s ručením omezeným, která zachovala původní výrobu i stav zaměstnanců. Nový zaměstnavatel sepsal se zaměstnanci nové pracovní smlouvy, ve kterých uvádí, že se jedná o přechod práv a povinností na nového zaměstnavatele s původním datem vzniku pracovního poměru. Byl tento postup správný? Jsou tyto pracovní smlouvy platné? Na základě které pracovní smlouvy (původní, či nové?) se má nyní se zaměstnanci rozvazovat pracovní poměr?

Z dotazu vyplývá, že k přechodu práv a povinností došlo před nabytím účinnosti zákona č. 262/2006 Sb., tedy stávajícího zákoníku práce. V té době upravoval postup přechodu práv a povinností § 249 předchozího zákoníku práce (zákona č. 65/1965 Sb.). V něm se říká, že pokud dochází k převodu činnosti zaměstnavatele nebo části činnosti zaměstnavatele nebo k převodu úkolů zaměstnavatele anebo jejich části k jinému zaměstnavateli, práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů přecházejí v plném rozsahu na přejímajícího zaměstnavatele.
Z uvedeného vyplývá, že zaměstnancům v souvislosti s touto přeměnou neskončil pracovní poměr a nebyl důvod s nimi uzavírat novou pracovní smlouvu. Pokud tak nový zaměstnavatel učinil (zvláště když zde uvedl původní datum vzniku pracovního poměru), jednalo se o změnu pracovní smlouvy bez ohledu na to, jak byla nazvána. Ujednání v této změně pracovní smlouvy je platné, pokud neodporují zákoníku práce a pokud s nimi obě smluvní strany souhlasily. Neplatné by bylo případné ujednání o zkušební době, protože tu lze sjednat pouze u nově vzniklých pracovních poměrů.
Pokud zaměstnavatel činí jakákoliv rozhodnutí související s pracovním poměrem, stále je činí v souvislosti s původní pracovní smlouvou. To se týká i skončení pracovního poměru.