Náš zaměstnavatel se potýká s velkým nedostatkem lidí, a proto nás ostatní nutí k práci přesčas. Musíme nejen zůstávat v práci po skončení směny, ale často – zpravidla jednou za 2 týdny – jít do práce i sobotu. Na co všechno máme v tomto případě právo?

 
Pracovní doba obecně   
Právní úprava pracovní doby je v nyní platném zákoníku práce (dále jen „ZP“) obsažena v části čtvrté, v paragrafech 78 až 100. Je třeba podotknout, že tato právní úprava bezprostředně navazuje na právní úpravu obsaženou ještě ve starém zákoníku práce, která prošla v roce 2000 podstatnou změnou v souvislosti s harmonizací našeho práva s právem zemí Evropských společenství, neboť tzv. první euronovela transponovala do našeho pracovního práva směrnici ES č. 93/104/ES, o určitých aspektech stanovení pracovní doby, která je, dá se říci, základním předpisem evropského práva o pracovní době, a dále i Úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 1, která upravuje omezení pracovní doby v průmyslu. Směrnice ES č. 93/104/ES byla v průběhu let několikrát novelizována a posléze byla v roce 2003 vydána jako směrnice 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby, která je také základem naší současné právní úpravy.

Úvodem je však ještě třeba zdůraznit, že obě citované evropské směrnice o pracovní době se hned v preambuli odvolávají na směrnici Rady č. 83/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření směřujících ke zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění směrnice Rady č. 91/383/EEC (jde o tzv. rámcovou směrnici o BOZP), neboť evropské právo vidí ve zkracování pracovní doby a prodlužování délky odpočinku zaměstnance včetně prodlužování délky dovolené základní preventivní opatření v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, která výrazným způsobem ovlivňují prevenci rizik jako takovou a předcházení pracovním úrazům a nemocem z povolání. Z tohoto úhlu pohledu je významná právě práce přesčas a noční práce, neboť obě v sobě nesou značný prvek rizikovosti z hlediska zdraví zaměstnanců...