" "
Zaměstnavatel nepostupuje správně. Právní úprava pravděpodobného výdělku je upravena v § 355 zákoníku práce. Zde je uvedeno: „Jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.“
Je sice pravda, že pravděpobný výdělek nelze zjistit stejně přesně jako průměrný výdělek, to však neznamená, že se jedná o nějaký odhad nebo dokonce libovůli zaměstnavatele. V tomto smyslu rozhodují i soudy. Například Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 21. 11. 2005 sp. zn.: 21Cdo 58/2005 mimo jiné ohledně výpočtu pravděpodobného výdělku uvedl: „Zákon nestanoví, z jakých hledisek je třeba při zjišťování mzdy, které by zaměstnanec v rozhodném období ,zřejmě dosáhl‘, vycházet; ponechává tak na úvaze soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Protože se však jedná o stanovení pravděpodobného výdělku na základě výdělků, které by byly ,zřejmě‘ dosaženy právě v rozhodném období, je třeba při zkoumání ,pravděpodobnosti‘ podkladů pro výpočet průměrného výdělku v první řadě přihlížet k tomu, jakou práci měl poškozený zaměstnanec ve zkoumaném rozhodném období konat, jakým způsobem byla tato práce odměňována, jaké byly podle platných předpisů (kupř. vnitřních předpisů, kolektivní smlouvy) proměnlivé složky mzdy apod. Teprve v tomto rámci lze potom - jako k určitému korektivu - přihlédnout rovněž k výši výdělků, kterých dosáhli na stejné práci spolupracovníci poškozeného zaměstnance, jakých výdělků - jestliže se v mezidobí nezměnily podmínky - dosahoval poškozený zaměstnanec v daném pracovním zařazení v minulosti apod. Z tohoto hlediska nemusí být ani vyloučeno - odůvodňují-li to okolnosti případu - přihlédnout k výdělkům, které poškozený zaměstnanec dosahoval i v relativně vzdálenějším časovém období, jako kupříkladu v době před delší pracovní neschopností, po níž bezprostředně začala vznikat ztráta na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, anebo k výdělkům dosahovaným třeba i v delším časovém úseku, a tyto výdělky potom porovnávat se skutečně zúčtovanou hrubou mzdou za dobu kratší 22 dnů v rozhodném období, anebo s výsledkem zjištění, jakého výdělku by poškozený zaměstnanec v rozhodném období ,zřejmě‘ dosáhl. Za tohoto stavu by bylo možné přisvědčit úvaze odvolacího soudu potud, že sice - obecně vzato - porovnání výdělků za celý rok, popřípadě ,měsíce, kdy pracovník odpracuje plný počet pracovních dnů, mohou být vodítkem k tomu, aby byl pravděpodobný výdělek zjištěn‘, avšak že rozhodným obdobím, za něž bude pravděpodobný výdělek zjišťován, musí být i v tomto případě příslušné předchozí kalendářní čtvrtletí.“
Z výše uvedeného vyplývá jednoznačný právní závěr: při výpočtu pravděpodobného výdělku nelze vycházet pouze z nárokových složek mzdy - z tzv. základní mzdy. Při jeho výpočtu je třeba přihlédnout i k nenárokovým složkám mzdy. Jiný postup by byl v rozporu s výše uvedeným § 355 zákoníku práce. Dále by tento postup byl v rozporu s dobrými mravy.