• Zveřejněno: 18.06.2020
  • Autor: JUDr. EVA DANDOVÁ
 
Právní servis
 
Podle harmonogramu vlády o postupném uvolňování mimořádných opatření v oblasti obchodu, služeb, volnočasových aktivit či školní docházky jsme znovu otevřeli naši provozovnu a zaměstnanci se vrátili na pracoviště. Každopádně nás zajímá, kde všude najdeme právní úpravu týkající se hygieny na pracovišti.
 
První záležitostí týkající se hygieny na pracovišti jsou mycí, čisticí a dezinfekční prostředky na pracovišti. Zde máme právní úpravu obsaženou v § 104 zákoníku a v nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků. Uvedené nařízení vlády je však zastaralé a již několik let se volá po jeho novelizaci.
Ona zastaralost je zřejmá zejména z přílohy č. 4 – Příklady druhu prací z hlediska znečištění a Doporučená množství mycích a čisticích prostředků. Pro řadu zaměstnavatelů je dnes úsměvná povinnost poskytovat všem zaměstnancům minimálně dva ručníky za rok, když mají umývárny vybaveny papírovými ručníky. Tady se musí spoléhat výhradně na zaměstnavatele a jeho „zdravý rozum“, jaké mycí a čisticí prostředky zaměstnancům poskytne a v jakém množství. Samo nařízení vlády č. 495/2001 Sb. např. vůbec nestanoví množství dezinfekčních prostředků, i když o nich hovoří. Právě dezinfekční prostředky jsou v současné době nezbytností, neboť ministerstvo zdravotnictví ve svých doporučeních klade důraz na dezinfekci rukou, a to jak zaměstnanců, tak zákazníků nebo osob vstupujících na pracoviště zaměstnavatele.
 
Poskytování mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků je bezprostředně vázáno na vybavení pracoviště vodou a na hygienické podmínky na pracovišti, jež jsou upraveny v § 53 až 55 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.
 
Zásadně platí, že prostor určený pro práci musí být zásoben pitnou vodou v množství postačujícím pro potřeby pití zaměstnance a zajištění předlékařské pomoci a teplou tekoucí vodou pro zajištění osobní hygieny zaměstnance.
Při práci s biologickými činiteli a s látkami a směsmi působícími dráždění pokožky nebo senzibilizaci, s toxickými a vysoce toxickými chemickými látkami a směsmi, s látkami a směsmi, které mají přiřazenu třídu a kategorii nebezpečnosti akutní toxicita kategorie 1 a 2, s látkami uvedenými v § 16 nařízení vlády, s chemickými látkami nebo směsmi žíravými nebo chemickými látkami nebo směsmi podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, které mají přiřazenu třídu a kategorii nebezpečnosti žíravost kategorie 1 se standardní větou o nebezpečnosti H314, při práci ve výrobě kosmetických prostředků, v úpravnách vod a vodovodů, holičství, kadeřnictví, pedikúře, manikúře, kosmetických, masérských regeneračních a rekondičních službách, v provozovnách živností, při nichž je porušována integrita kůže nebo ve kterých se používají k péči o tělo speciální přístroje, například solária nebo myostimulátory, musí být zajištěna tekoucí pitná voda přímo na pracovišti. Pokud to povaha práce na těchto pracovištích vyžaduje, mimo pracovišť určených pro výkon činnosti epidemiologicky závažné, zřizují se ruční sprchy. Na pracovištích s žíravinami musí být zajištěna i možnost vyplachování oka pitnou vodou. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. dále stanoví přesné parametry teploty vody, která přichází do kontaktu s povrchem lidského těla, resp. se sliznicemi při výplachu očí, úst a nosu.
 
Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. rozlišuje sanitární a pomocná zařízení. Sanitárním zařízením pracoviště se rozumí šatna, umývárna, sprcha a záchod. Pomocnými zařízeními se rozumí zařízení k umývání pracovní obuvi a na sušení pracovního oděvu a obuvi, místnost pro odpočinek od nepříznivých vlivů práce, prostor pro odpočinek těhotných a kojících zaměstnankyň a prostor pro uskladnění úklidových prostředků. Nařízení vlády stanoví přesné požadavky na tato zařízení.
 
Dále pak platí, že zaměstnavatel musí zajistit i celkovou čistotu pracoviště. Požadavky na úklid a malování jsou nyní zařazeny v § 55a a § 55b nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Jedna z novel tohoto nařízení provedla úpravu textu týkajícího se frekvence úklidu a malování pracovišť a jejich sanitárních a pomocných prostor tak, aby u úklidu bylo zřejmé, kdy je nutné ho provádět denně (zejména z důvodu výskytu znečišťujících látek) a kdy je možné provádět ho de facto podle skutečné potřeby daného pracoviště na základě harmonogramu zaměstnavatele (například u malých kanceláří není nutné vysávání nebo mytí podlahy denně). I zde platí základní zásada bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) uvedená v § 101 zákoníku práce – povinnost zaměstnavatele zajišťovat BOZP se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích, a za úklid a za čistotu pracoviště a nakonec i za čistotu zaměstnanců odpovídá výhradně zaměstnavatel.
 
Řada potřebných věcí v oblasti hygieny práce však není upravena s ohledem na probíhající pandemii ani zákonem, ani nařízením vlády a musí se řešit v návaznosti na časovou a místní situaci a na provedenou prevenci rizik na pracovišti. Proto není možné obecně nařizovat zaměstnavatelům, že musí zajistit jednou, dvakrát či třikrát denně dezinfekci klik na pracovišti nebo mytí podlah nebo jaký konkrétní druh dezinfekčních prostředků mají používat. Zde se musíme spoléhat výhradně na odpovědnost zaměstnavatele za BOZP zaměstnanců a všech osob vstupujících na jeho pracoviště obecně.