Zaměstnavatel nárok na sdělení soukromého telefonního čísla zaměstnance nemá. Telefonní číslo zaměstnance je jeho osobním údajem a je zcela na něm, komu tento svůj osobní údaj sdělí. Zaměstnavatel je oprávněn od zaměstnance požadovat pouze takové údaje, k jejichž zpracování je ze zákona povinen (údaj o zdravotní pojišťovně zaměstnance či rodné číslo). Telefonní číslo však mezi takovými údaji není.
Pokud zaměstnavatel vybaví zaměstnance služebním telefonem, zaměstnanec není povinen být zaměstnavateli k dispozici nonstop, ale pouze po dobu pracovní doby, popř. v rámci pracovní pohotovosti. Dostupnost na telefonu bývá obvyklým předmětem dohody týkající se držení pracovní pohotovosti podle § 95 zákoníku práce. Pracovní pohotovost, kdy zaměstnanec nevykonává práci, ale mimo pracoviště je připraven k případnému výkonu práce, je zaměstnanec povinen držet jen na základě dohody se zaměstnavatelem. Doba pracovní pohotovosti se zaměstnanci proplácí odměnou za pracovní pohotovost ve výši minimálně 10 % průměrného výdělku podle § 140 zákoníku práce. V jiné době než v době pracovní pohotovosti není zaměstnanec povinen odpovídat na služebním telefonu, není ani povinen mít služební telefon zapnutý.