• Zveřejněno: 02.11.2017
  • Autor: ANDREA CERQUEIROVÁ

Stalo se to před necelými devíti lety. Policie ČR Olomouc 14. října 2008 ohlásila Oblastnímu inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj (OIP), že ve skladu hutního materiálu Lutín v areálu Sigma, vlastněném a provozovaném společností Salzgitter Mannesmann Stahlhandel, s.r.o., došlo 6. října 2008 ve 14.30 hodin při opravě střechy ke smrtelnému pracovnímu úrazu. Oblastní inspektor práce následně nařídil dočasný zákaz provozu. Firma se obrátila na soud. Případ se táhne do dnešních dnů a zavání obrovskou nespravedlností.

Řemeslník Petr V. spadl z výšky dvanácti metrů, pád se mu stal osudným. Jeho kolega Jiří N. měl štěstí – při stejném propadu skrze korodované plechy střechy se zachytil a podjetím mostového jeřábu pod místo jeho propadu byl zachráněn. Inspektorát na základě příslušných ustanovení zákona o inspekci práce zahájil na pracovišti kontrolu. Zaměřena byla na dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce a na příčiny a okolnosti smrtelného pracovního úrazu. 21. listopadu 2008 oblastní inspektor Petr Osička zjistil, že v ten den – stejně jako v době smrtelného pracovního úrazu – probíhají práce na rekonstrukci střechy skladu tak, že po stržení izolace proti vlhkosti je vybourávána betonová část a následně jsou demontovány korodované trapézové plechy, které jsou nahrazovány jinými plechy o neznámé únosnosti, jež jsou používány pro chůzi a dopravu materiálu, přičemž korodované plechy jsou shazovány ze střechy z výše dvanácti metrů na veřejně přístupné prostranství vedle budovy. Tentýž den inspektor zjistil i to, že po odkryté střeše se bez jakýchkoli opatření proti pádu (kolektivní či osobní zajištění) pohybují další lidé...
Uvedeným stavem podle zjištění inspektora firma porušila povinnosti tím, že jako zadavatel stavby nezajistila, aby před zahájením prací na staveništi byl zpracován plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi tak, aby plně vyhovoval potřebám zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce, jako zadavatel stavby nesplnila povinnost dbát na řádnou přípravu a provádění stavby, kdy neměla na zřeteli ochranu života a zdraví, a nesplnila povinnost opatřit si pro účely projednání s příslušným stavebním úřadem předepsanou dokumentaci. Tímto jednáním společnost podle inspektora nesplnila povinnost přijímat opatření k předcházení rizikům a neprovedla opatření k prevenci rizik vyplývající z právního předpisu. Jako zaměstnavatel firma podle inspektora nesplnila povinnost, plní-li na jednom pracovišti úkoly zaměstnanci více zaměstnavatelů (zhotovitelem stavby byla společnost PKD, s.r.o.), se vzájemně písemně informovat o rizicích a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením a spolupracovat při zajišťování bezpečnosti pro všechny zaměstnance na pracovišti – a na základě písemné dohody pověřený zaměstnavatel nekoordinoval provádění opatření k ochraně bezpečnosti a zdraví a postupy k jejich zajištění. Firma též podle inspektora nesplnila povinnost zajistit, aby její činnosti a práce jejích zaměstnanců byly organizovány, koordinovány a prováděny tak, aby byli chráněni také zaměstnanci dalšího zaměstnavatele, a nesplnila povinnost zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci pro všechny fyzické osoby, které se s jejím vědomím na pracovištích zdržují. Na základě tohoto zjištění dospěl inspektor k závěru, že v prostorách budovy skladu je bezprostředně ohrožena bezpečnost zaměstnanců i dalších lidí. S ohledem na zjištěné skutečnosti vydal, v souladu s tehdy platným ustanovením § 7 odst. 1 písm. j) bod 1. zákoníku práce, rozhodnutí o zákazu, kterým společnosti zakázal používání a provoz skladu a staveniště v místě rekonstrukce střechy, a to až do doby odstranění závad. Ústně vydal zákaz hned v daný den – 21. listopadu 2008, písemně byl zákaz vyhotoven 26. listopadu 2008. Zároveň nařídil okamžité opuštění pracoviště.
Procesní pochybení?
Souhrnnou informaci Sondám Revue na naši žádost poskytl – z pověření generálního inspektora Rudolfa Hahna – Státní úřad inspekce práce. Firma podala proti rozhodnutí inspektora odvolání, na základě které bylo rozhodnutí doplněno, následně podala žalobu a posléze vymáhala náhradu škody po ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV), jelikož Krajský soud v Ostravě sice nejprve žalobu zamítl, ale po kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu, který krajskému soudu případ vrátil, nakonec rozhodl v její prospěch. „Učinil tak výlučně pro vady řízení – procesní pochybení,“ je uvedeno v souhrnné informaci Státního úřadu inspekce práce.
A co se skrývá pod oněmi procesními pochybeními? Mělo se jednat především o případnou podjatost oblastního inspektora Osičky. Podle souhrnné zprávy Státního úřadu inspekce práce ale tato „podjatost“ ale vznikla až v době po jím legálně ústně vydaném zákazu. „Bylo tomu tak proto, že inspektor nejdříve v dopoledních hodinách vydal ústní zákaz a pak až následně v odpoledních hodinách (byť ve stejný den) byl v trestní věci přibrán jako znalec poté, co se po výkonu kontroly dostavil na Policii ČR. Krajský soud v Ostravě však k této skutečnosti namítané žalovaným OIP nepřihlédl,“ je uvedeno ve zprávě. Navíc v mezidobí, kdy Osička vykonával souběžně činnost inspektora OIP a zároveň znalce přibraného Policií ČR v trestní věci, určil oblastní inspektorát v předmětné kontrole dva jiné inspektory. „Inspektoři v průběhu výkonu kontroly a zvláště při ústně vydaném zákazu, stejně tak i následně OIP při rozhodnutí o odvolání, při svém postupu dbali, aby v souladu se zákonem o inspekci práce a ust. § 2 odst. 4 správního řádu bylo přijaté řešení v souladu s veřejným zájmem a toto odpovídalo okolnostem danému případu. Veřejným zájmem v daném případě byl zájem státu a společnosti na ochraně života a zdraví zaměstnanců a dalších fyzických osob zvláště v případech, kdy je bezprostředně ohrožena jejich bezpečnosti (pádem fyzických osob ze střechy z výšky 12 metrů či ohrožení jiných fyzických osob nacházejících se v prostoru skladu pod touto střechou padajícími předměty z uvedené výšky),“ uvádí souhrnná zpráva Státního inspektorátu práce.
V jiném řízení se otázkou případné podjatosti inspektora Osičky zabýval také Nejvyšší soud ČR, který s konečnou platností rozhodl 14. ledna 2014, že nebyly dány důvody podjatosti, když jeho kontrolní činnost a jeho znalecká činnost mají veřejnoprávní povahu a mohou být vykonávány vedle sebe. To však nic nemění na rozhodnutí Krajského soudu Ostrava. „Závěry učiněné uvedeným rozhodnutím Krajského soudu Ostrava jsou již nezvratné a není možné se domáhat určení, že rozhodnutí OIP, resp. rozhodnutí inspektora o zákazu byla zákonná,“ vysvětluje souhrnná zpráva.
Bezpečnost lidí nade vše
Společnost Salzgitter podáním ze dne 13. prosince 2011 uplatnila u MPSV žádost o náhradu škody v celkové výši 30 119 487,51 korun bez DPH. Vznik takové škody dovozovala z podle jejího názoru nezákonných rozhodnutí inspektora a OIP ve věci rozhodnutí o zákazu. Žádosti o náhradu škody nebylo ze strany MPSV v zákonné lhůtě šesti měsíců vyhověno. Společnost podala žalobu proti MPSV k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, požadovala stejnou částku plus úrok z prodlení ve výši 7,75 % p. a. – od 14. června 2012. Soud vydal 20. listopadu 2014 rozsudek, že MPSV musí zaplatit část požadované celkové částky – 29 822 697,30 korun, pražský městský soud následně rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud ČR, na který se dovolalo MPSV, dovolání odmítl jako nepřípustné. Obvodní soud pro Prahu 2 vydal 25. dubna 2017 usnesení, kterým schválil smír uzavřený mezi společností Salzgitter a MPSV: ministerstvo uhradí částkku 29 822 697,30 spolu s úrokem z prodlení, žádnému účastníku řízení nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. „Rozhodnutí soudu samozřejmě respektuji. Ale pro mě osobně je ochrana života a bezpečnosti lidí na pracovišti absolutně nade vše,“ uvedla ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD). Nade vše je i pro Českomoravskou konfederaci odborových svazů, a proto – v rámci Sněmovnou projednávané novely zákoníku práce – požaduje navrácení práva odborů dočasně zastavit práci v případě ohrožení zdraví a životů zaměstnanců. Toto ustanovení bylo v minulosti ze zákona vyškrtnuto z iniciativy poslanců ODS. „Důležité je zmínit, že v tomto soudním případu došlo k zásadnímu snížení sumy, která byla protistraně uhrazena. Ministerstvo ušetřilo více než 7 milionů korun, a to jak na úrocích z prodlení, tak na nákladech řízení, kterých se protistrana vzdala. Narovnání sporu bylo logickým důsledkem předchozího vývoje řízení. Rozhodnutí o základu sporu, že nárok žalobce je dán, bylo nezvratné a prošlo všemi stupni soudního řízení. Protahování řízení by přineslo pouze další zbytečné náklady. Více se k tomu již vyjadřovat nebudeme, jelikož jsme vázáni mlčenlivostí,“ uvedlo MPSV ve svém stanovisku, zaslaném magazínu Sondy Revue.
Podle souhrnné zprávy Státního úřadu inspekce práce společnost nejprve vydání zákazu akceptovala, změna v přístupu nastala až po doručení písemně vyhotoveného rozhodnutí o vydaném zákazu. „V konečném důsledku i přes vydaný zákaz společnost Salzgitter svévolně dokončila stavební práce na rekonstrukci střechy,“ uvádí souhrnná zpráva. V rámci sporu vedeného o náhradu škodu však žádný soud tyto námitky neuznal jako právně důvodné. „Veškerý postup ve věci prováděné kontroly, ústně vydaného rozhodnutí o zákazu, písemného vyhotovení, přezkoumávání odvolání společnosti Salzgitter proti rozhodnutí o vydaném zákazu, jakož i soudního řízení u Krajského soudu v Ostravě byl podle veřejného práva. Následné řízení a posouzení žalobou uplatněné náhrady škody, jakož i odpovědnosti České republiky za způsobenou škodu, bylo provedeno výhradně podle soukromého práva. V tomto případě dochází k porušování ústavnosti, kdy je minimálně narušena rovnost účastníků řízení, popřípadě právo účastníků (žalované ČR) na spravedlivý proces,“ uvádí v samém závěru souhrnná zpráva SÚIP.