Hospodářská krize v Evropě se na konci uplynulého desetiletí nevyhnula ani porcelánkám Karlovarského kraje. Kombinace skokového zdražení energií a posílení koruny vůči světovým měnám měla pro tento segment silně proexportně zaměřených firem fatální dopady. Zánik hrozil i té, co má ve znaku královskou korunku a letopočet 1794. Závod Klášterec byl založen v tomto roce hrabětem Františkem Josefem Thunem jako druhá nejstarší továrna v Čechách. V 70. letech minulého století byla továrna přemístěna do nově vybudovaných prostor, ve kterých se nachází dodnes. V Klášterci také pracovala předsedkyně odborové organizace Miroslava Mrštíková, která tehdy novinářům řekla: „V únoru 2009 jsme už dva měsíce nedostali mzdu, věřitelský výbor stále marně hledal kupce. Všichni jsme měli v kapsách výpovědi a naposledy dostali zaplaceno za listopad. Už nám bylo oznámeno, že provoz skončí k poslednímu březnu. Tady pracuje víc žen než mužů, ale žádná z ,holek‘ nechtěla odejít a začít hledat jiné zaměstnání - kde také? Navíc nám tradice nedovolila opustit potápějící se loď, naši práci máme rádi. Věřili jsme, že přece nemůže být konec. Ale bylo to velmi zlé. Naše odborářské konto jsme vyčerpali. Naposledy jsme všem dali po osmi stovkách. Ženský říkaly: ,Aspoň budeme mít přes víkend co jíst.‘ Zvlášť pro samoživitelky to byla hrůza.“

Situace byla skutečně kritická. Téměř nepochopitelný byl i přístup pravicovou vládou řízeného státu, který se ke krachu řady skláren a porcelánek nijak nehlásil, ačkoliv v nich měl poloviční vlastnický podíl.

Na scénu tedy vstupují odboráři se svými aktivitami. Předseda Odborového svazu skla, keramiky a porcelánu Vladimír Kubinec připomíná: „Hlavním cílem našich protestů byla především ekonomická pomoc existenčně ohroženým zaměstnancům zkrachovalých skláren a porcelánek, protože jsme důvodně očekávali, že po zbavení se dluhu v rámci insolvence bude ve všech výrobních podnicích obnovena výroba, což se nakonec i stalo.“

Je třeba říci, že v roce 2008 u nás platily předpisy, které s takovou situací, tedy s tak velkým a náhlým krachem mnoha podniků najednou nepočítaly. „Nám se tehdy podařilo v rekordně krátké době několika málo měsíců přesvědčit pravicovou vládu, aby byla mj. urychleně schválena změna zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. A to dokonce se zpětnou účinností,“ vzpomíná Kubinec.

V praxi to znamenalo, že díky této změně zákona získali zaměstnanci zkrachovalých skláren a porcelánek od Úřadu práce ušlou mzdu v průměrné výši cca 65 tisíc Kč na zaměstnance. „To považuji za obrovský úspěch, ze kterého těží tisíce podobně postižených zaměstnanců, neboť uvedený zákon platí v námi prosazené podobě dodnes,“ říká spokojeně předseda Kubinec.

Na podněty odborářů byly schváleny i některé změny insolvenčního zákona, jakož i metodika pro poskytování jednorázové dávky v hmotné nouzi. „Díky naší iniciativě nakonec tehdejší vláda poskytla našemu odborovému svazu na řešení tíživé hmotné situace zaměstnanců zkrachovalých firem účelovou dotaci ve výši 340 milionů korun, kterou jsme rozdělili v rekordně krátké době necelých dvou měsíců mezi cca 3800 krachem nejvíce postižených zaměstnanců. To bylo v době, než byly schváleny ony změny zákonů a kdy zaměstnanci skláren a porcelánek několik měsíců doslova živořili bez jediné koruny příjmu a přitom chodili do práce, protože neměli rozvázaný pracovní poměr.“

V této souvislosti Jiří Lauermann, současný hlavní ekonom společnosti Thun 1794, vzpomíná, jak OS SKP rozděloval i osmimilionovou dotaci od města Karlovy Vary pro zaměstnance zkrachovalých porcelánek a jak ve fabrice lidé nadšeně vítali předsedu Kubince coby posla dobrých zpráv. „Troufám si tvrdit, že jsme pro zaměstnance našich odvětví tenkrát dokázali i takřka nemožné a že si tehdy náš odborový svaz vydobyl dobrou reputaci zdaleka nejenom mezi svými členy,“ usmívá se Vladimír Kubinec.

Dalo by se říci, že i porcelánové střepy přinášejí štěstí. Když už to vypadalo, že z továrny zůstanou skutečně jen haldy po demolici, zvítězila snaha zaměstnanců neházet příslovečnou flintu do žita a aktivní přístup insolvenčního správce, který našel solventního investora.

Společnost Thun 1794, a.s., je dnes největší český výrobce porcelánu. V současnosti je členěna do tří výrobních provozoven - Nová Role, Klášterec a Concordia Lesov. Ročně produkuje přes 4500 tun porcelánového zboží, kdy jde 75 procent na export do EU a zemí bývalého Sovětského svazu.

„Výrobu i prodej se podařilo stabilizovat i přes to, že na trhu vládne tvrdá konkurence,“ poznamenává generální ředitel Vlastimil Argman, který si velmi cení podílu odborů na této situaci. „Ale není možné usnout na vavřínech a spoléhat se, že stávající odběratelé tu budou pořád. Musíme neustále hledat další.“

Akciová společnost Thun 1794 je již několik let po sobě v zisku, dokonce ji nové objednávky v poslední době umožnily navýšení zaměstnanců asi o padesát pracovníků. „Naším novým zákazníkem je kupříkladu řetězec IKEA se zakázkou za zhruba 50 milionů korun v loňském roce. Dnes se na sto procent plní objednávka na rok 2014,“ uvádí Jiří Lauermann.

  Základní odborová organizace, jak nám řekla její současná předsedkyně Renata Mráčková, má téměř tři stovky členů a na spolupráci s vedením společnosti si nemůže stěžovat. Každoročně je vyjednána solidní kolektivní smlouva, vedení ZO se pravidelně zúčastňuje čtvrtletních ředitelských porad, kde jsou nápady a připomínky odborářů respektovány, společnost každoročně dává cca tři a půl milionu korun na zaměstnanecký fond. Peníze z něj se dělí do nejrůznějších složek, jako jsou kupříkladu podpora rekreace zaměstnanců, sportovní a kulturní akce, dětské tábory nebo pomoc v nečekaně životní situaci.

Společnost Thun 1794, a.s., je součástí nového turistického magnetu Karlovarského kraje, který pod názvem Fabrik Tour nabízí zájemcům exkurze do zajímavých provozů (např. sklárna Moser nebo likérky Becherovka). Pokud naše čtenáře zajímá tradiční výroba českého porcelánu, zde v Nové Roli je k dispozici prohlídkový okruh a návštěvnické centrum přímo v autentickém prostředí výrobních závodů. Kráčíme po ochozu Galerie Rampa a celou halu máme jako na dlani. Exkurze vede administrativní budovou přes vzorkovnu na jedinečný průchod přímo do samotného centra výroby. Jsme ve světě fabriky, která patří k největším současným výrobcům porcelánu ve střední Evropě. Celá trasa je zpestřena o filmovou prezentaci a prohlídku finálních výrobků. Velkým lákadlem je i Porcelánová školička pro děti, které si po prohlídce návštěvnického okruhu porcelánky mohou ozdobit hrníček vlastním kreativním způsobem. Jejich dílko je pak vypáleno a poštou doručeno na potřebnou adresu. Není žádným tajemstvím, že se k této činnosti rádi nechávají zlákat i doprovázející rodiče či prarodiče.

„Je to pro laika nejenom zajímavý zážitek, ale i neotřelá součást propagace našich výrobků,“ říká závěrem našeho setkání Jiří Lauermann.

Více na: www.fabriktour.cz

testesondy123