Hospodářská komora České republiky (HK ČR) usiluje o zavedení elektronické karty pracovníka, ve které by byl zaznamenán průběh zaměstnání, jestli má zaměstnanec v pořádku lékařské prohlídky či zda je řádně proškolen, a to včetně bezpečnosti práce. Elektronická karta by rovněž evidovala, odkdy je pracovník zaměstnán, a mnoho dalších údajů.
Co předcházelo liberalizaci poštovní služby v EU a co to bude znamenat pro ČR? O tom Sondy hovořily s místopředsedou Odborového svazu zaměstnanců pošt, telekomunikací a novinových služeb a předsedou podnikového odborového výboru České pošty Karlem Koukalem.
Nečasova koaliční vláda si sama vykopala jámu, do které teď malátně padá. Opakovaným ujišťováním českých spotřebitelů o hrozbě „řecké cesty“ v případě, že nebudou patřičně šetřit, dosahuje pravého opaku. K truchlivému osudu dnes krizí těžce zasaženého Řecka máme nyní bohužel o krok blíž.
Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) uspořádala v říjnu v Praze veřejnou konferenci pod názvem Co chtějí odbory pro Českou republiku. Pozvání na tuto mimořádnou událost přijali veřejně známé a významné osobnosti, jako sociolog Jan Keller, politolog Jiří Pehe, filozof a politolog Václav Bělohradský nebo ekonomové Ilona Švihlíková a Pavel Mertlík. Jejich diskusní příspěvky Sondy uveřejnily v minulém čísle. Na konferenci také vystoupil Ing. Vladimír STEHNO, člen dozorčí rady Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, s velmi podnětnou analýzou na téma daňové odvody osob samostatně výdělečně činných (OSVČ), daňové úniky a zavedení registračních pokladen s fiskální pamětí v obchodech. S jeho vystoupením, které mělo velký ohlas, chceme seznámit i čtenáře Sond.
Od října 2011 existuje v České republice takzvaná Docházka nezaměstnaných (DONEZ), která podle ministerstva práce a sociálních věcí slouží jako kontrolní mechanismus Úřadu práce ČR. DONEZ byl spuštěn v rámci novely zákona o zaměstnanosti. Spočívá v tom, že se vybraní uchazeči o zaměstnání, kteří jsou vedeni v evidenci úřadu práce, musejí na vyzvání dostavit na kontaktní místo Czech POINT na České poště.
V Poslanecké sněmovně se stále nedaří prosadit majetková přiznání pro lidi s vyššími příjmy a objemnějším majetkem. Přitom se jedná už o letitou trvalku, která je opakovaně shazována pod stůl. Jen ve stávajícím volebním období už pohořely dva návrhy ČSSD, nyní jsou ve hře další dvě normy – jedna z dílny Věcí veřejných, druhá od KSČM. I k těm však vláda ODS, TOP 09 a nezařazených poslanců LIDEM vydala odmítavá stanoviska.
Nebyl to za války hezký pohled dívat se na vředy rozseté po těle lidí. Způsobily je umělé chemické náhražky potravin, třeba margarínu nebo umělého másla, jímž se říkalo erzatz. Zrovna tak je zneklidňující pozorovat, jak podobné deviace ve formě hazardu, lichvy a korupce s následnými negativními jevy rozkládají českou společnost a ničí podobu demokracie, jak jsme si ji představovali v listopadu roku 1989.
Kajmanské ostrovy, Guernsey a mnoho dalších zemí. To jsou daňové ráje pro firmy využívající „daňovou optimalizaci“. Podle některých názorů jsou pak další země nuceny snižovat daňové zatížení. Má to ale háček. Ročně jsou ve světě zakládány desítky tisíc takových firem a státním rozpočtům unikají miliardy, které potřebují pro zajištění servisu občanům. Nejinak je na tom i Česká republika.
Když před volbami v roce 2005 představil Tomáš Julínek ještě coby stínový ministr reformu zdravotnictví pod názvem „Chtít zdraví“, vypadalo to, že Česko čeká léčba šokem. Jedinou výhodou jeho koncepce bylo, že ODS vlastně poprvé naprosto otevřeně a s detailním propracováním odkryla karty, se kterými chce s českými pacienty hrát o jejich zdraví. ČMKOS a Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče podrobily tento „zdravotnětržní“ záměr hluboké analýze a zorganizovaly kampaň „Zabraňme velké zdravotnické loupeži“. Nutno podotknout, že byla úspěšná. Ministr Julínek patřil mezi nejneoblíbenější ministry a pád Topolánkovy vlády jeho léčbu šokem pohřbil. Připomeňme si jen několik zásadních bodů Julínkovy zdravotní šance. Stojí totiž za zajímavost porovnat je s tím, co následně začal prosazovat současný ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09).
Vypuknutí krize v roce 2008, spojené s pádem investiční banky Lehman Brothers, vedlo k domnění, že neoliberalizmus jako dominantní směr ekonomické politiky od 80. let definitivně selhal a potupně odchází ze scény. Všechna následná opatření šla v opačném směru, tedy proti neoliberální ideologii: silnější regulace finančních trhů, aktivní role vlád, znárodňování bank, snaha o obnovu ekonomického růstu atd. To ale netrvalo dlouho. Finanční trhy se nepodařilo zkrotit, ratingové agentury, ohodnocující pochybné balíčky s (h)různými typy úvěrů nejvyšším ratingem AAA, také ne. Mezinárodní měnový fond, který nikdy žádnou krizi nepředpověděl, byť to má v popisu práce, slaví s dluhovou krizí v Evropě návrat ke starým praktikám. Povedou k další krizi, neboť znovu léčíme tím, co ji vyvolalo.
