Obecné referendum je politickou trvalkou. Ústava České republiky s ním sice počítá, ale prováděcí zákon doposud chybí. K jeho prosazení je zapotřebí ústavní většiny, tedy minimálně 120 poslanců a 49 senátorů. Legislativní pokusy takový zákon prosadit se datují už od devadesátých let. Zatím nikdy neslavily úspěch. A tak občané ČR mohou prostřednictvím referend zatím rozhodovat pouze o lokálních otázkách v obcích, městech či na úrovni krajů.
Celostátní referendum se v České republice uskutečnilo doposud pouze jednou: v červnu 2003 občané na základě jednorázového zákona rozhodli o vstupu do Evropské unie. O rok později Česko do Unie vstoupilo a zvolilo své první europoslance. Letos pak – taktéž na základě samostatného ústavního zákona – voliči poprvé zvolili prezidenta republiky. Další celostátní plebiscity se však zatím neuskutečnily, přestože například komunisté prosazovali a chtějí opakovaně prosadit referendum o vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi. Zákon o obecném referendu se ČSSD a KSČM snažily prosadit mnohokrát.
V čem je zádrhel? Dlouhodobě se mezi sebou „perou“ dva základní postoje k pojetí referenda. Poměrně trefně tyto názorové rozdíly popsal někdejší premiér Mirek Topolánek (ODS): „Otázka není, jestli referendum ano, nebo ne. To Ústava ČR upravuje i ve své nejistotě poměrně jasně. Jsou pouze dvě možnosti: buď referendum obecné, nebo referendum speciální, které řeší konkrétní otázky.“ ODS se dlouhodobě přiklání ke druhé variantě – ke speciálním referendům. Proto když se kupříkladu Strana zelených v předminulém volebním období pokoušela, aby vláda ODS,
KDU-ČSL a SZ zákon o obecném referendu předložila, nenašla pochopení.
V minulém volebním období přesto koalice pod vedením ODS zákon o obecném referendu připravila, do programového prohlášení požadavek prosadily Věci veřejné, které však – stejně jako ČSSD a KSČM – s výslednou podobou, na kterou kývla strana LIDEM, spokojeny nebyly. Opozice chtěla v předloze prosadit změny. Podle tehdejšího návrhu by totiž s vypsáním referenda (o které by mohla požádat vláda nebo občan, který by sesbíral podpis 250 000 dalších občanů) musela vyslovit souhlas ústavní většina v obou komorách Parlamentu. Jinak by se nemohlo konat. Návrh byl přikázán sněmovním výborům, kvůli předčasným volbám však nestačil být podrobněji projednán.
Referendum bez výjimek, nebo s výjimkami?
Podle doposud předkládaných norem by se celostátní referendum nemohlo vztahovat na všechno. Otázky by nesměly směřovat ke změně podstatných náležitostí demokratického právního státu, ke zrušení nebo omezení ústavně zaručených základních práv a svobod, k rozhodnutí, jež by bylo v rozporu se závazky vyplývajícími z mezinárodního práva (například k otázce trestu smrti), k daňovým úpravám a záležitostem, jež by měnily veřejné rozpočty, k ustanovování jednotlivých osob do funkcí a jejich odvolání z nich a k zásahu do výkonu soudní moci.
„Navržený ústavní zákon vychází z toho, že na jedné straně není demokracie úplná, není-li součástí ústavního systému možnost, aby o základních otázkách spolurozhodovali občané, na druhou stranu respektuje skutečnost, že v moderní společnosti by pravidelnou formou výkonu státní moci měla být zastupitelská demokracie, zatímco přímá demokracie v podobě referenda by měla být formou výjimečnou, doplňkovou k zastupitelské demokracii,“ uvedli například sociální demokraté v návrhu, který předložili v minulém volebním období. Podle většiny doposud předkládaných návrhů by k vyvolání referenda, které by vyhlašoval prezident republiky, bylo zapotřebí petice s podpisy nejméně 200 000 občanů (případně 80 poslanců nebo 33 senátorů) a nadpoloviční rozhodnutí v referendu by bylo přijato jen tehdy, kdyby se ho zúčastnila alespoň třetina oprávněných voličů.
V letošních předčasných volbách bylo ale do dolní komory zvoleno hnutí Úsvit přímé demokracie, jehož prioritou je prosazení zákona o obecném referendu bez výjimek, respektive s jedinou výjimkou: plebiscit by se nemohl uskutečnit o trestu smrti. „Poslanecký klub hned na svém prvním zasedání projednal první návrhy zákonů, které předloží k projednání Sněmovně. V první řadě máme v paragrafovaném znění připravený zákon o obecném referendu, který již konzultujeme s jinými politickými stranami a připravujeme ho tak, aby měl širokou podporu,“ uvedl předseda hnutí Tomio Okamura. Referendum by podle Úsvitu mohlo být vyhlášeno, pokud by petici s požadavkem podepsalo minimálně 100 000 občanů (případně 80 poslanců nebo 30 senátorů). Rozhodnutí v referendu by platilo při jakékoli účasti voličů – stejně jako u voleb do obou komor Parlamentu, do krajských či místních zastupitelstev.
Dohodnou se politici na podobě referenda?
„Nám by takové pojetí referenda nevadilo, bude však záležet na ostatních stranách, jaká šíře referenda by byla průchodná. Záležet bude samozřejmě na tom, pro jaký zákon o obecném referendu se dá dohromady nutných 120 hlasů ve Sněmovně,“ uvedl pro Sondy Revue předseda KSČM Vojtěch Filip. Komunisté by byli rádi, kdyby jakékoli změny ústavy projednávala sněmovní komise pro změny Ústavy ČR – vznik této komise iniciují. Senátor Jiří Dienstbier (ČSSD) v deníku Právo vyjádřil názor, že platnost referenda při jakékoli účasti voličů by nevadila ani jemu. K přijetí nějaké podoby zákona o obecném referendu se vedle ČSSD, KSČM a Úsvitu částečně přiklání i hnutí ANO a KDU–ČSL.
Tyto subjekty by s přehledem daly dohromady sněmovní ústavní většinu i s jistou rezervou – mají celkem 158 hlasů. Záleží ale samozřejmě na tom, zda by se domluvily na jednotném znění zákona. Ve výjimečných případech jsou o referendu ochotny diskutovat ODS a TOP 09, které dohromady disponují 42 mandáty. Co se týče Senátu, tam ústavní většinou disponuje levice ze dvou senátorských klubů – klubu ČSSD a společného klubu SPOZ, KSČM a Severočecha Jaroslava Doubravy (druhá senátorka zvolená za hnutí Severočeši – Alena Dernerová – je nezařazená). Oba kluby dají dohromady 50 hlasů, přičemž pro obecné referendum jsou i někteří další senátoři.
V minulosti ve Sněmovně zaznívaly při diskusích o obecném referendu protichůdné názory. „Nevím, proč se občas nepodíváme do zahraničí, například na Slovensko s opakovanými neplatnými referendy, která pokaždé stojí půl miliardy slovenských korun a nepřinášejí vůbec nic,“ uvedl před časem při jedné z rozprav odpůrce referend poslanec Marek Benda (ODS). Naopak předseda ČSSD Bohuslav Sobotka při sněmovní diskusi připomněl referendum v ČR o vstupu do EU. „To je praktická zkušenost s tímto institutem, která podle mého názoru byla úspěšná,“ řekl. Podle něj by politici měli umožnit občanům ČR, aby se na rozhodování mohli přímo podílet i jindy. Uvidíme, jak to v tomto volebním období dopadne.
Referenda v Evropě
Zde je několik příkladů, jak je institut celostátního referenda řešen v některých státech Evropy.
. Celostátní referendum se nejčastěji používá ve Švýcarsku, přesto tam tvoří jen menší část veškerého rozhodování.
. Ve Velké Británii není výsledek celostátního referenda závazný, má pouze konzultativní charakter.
. Také ve Finsku má konzultativní charakter, navíc jej může vyhlásit pouze Parlament.
(Vyšlo v Sondy Revue č. 12/2013)