Zdravotnictví je největším aktuálním problémem České republiky. Pokud se politici tváří, že tomu tak není, zatajují před občany skutečný stav a mají něco za lubem.

Zní to jako klišé. Když se varuje před krizí ve zdravotnictví, upozorňuje se na nedostatek peněz a volá se po dalších. Nikdy nikde na světě přece zdravotnictví nebude mít dost peněz. Objevují se modernější a dražší metody léčby, nové materiály, nové léky. Stále se svádí boj o to, co platit, komu nejdřív dopřát to nejnovější, protože nikdy nikde nebude vše, co existuje, dostupné pro každého. Pokrok medicíny je neuvěřitelný, zaplaťpámbu za něj, ale má i tuto odvrácenou tvář nekonečných etických dilemat. Co už v tuto chvíli lze alespoň některým pacientům dopřát? Kterým? Co ještě ne, protože je to zatím luxus finančně nedosažitelný? Tak to zkrátka je.

Naše zdravotnictví však trpí jinou, opravdovou a hlubokou krizí, jež některá zdravotnická zařízení, především nemocnice a lázně, už přivedla na pokraj krachu či rovnou do likvidace. Zavinila ji takzvaná transformace prosazovaná předcházejícími pravicovými vládami. Dílo zkázy už bylo zahájeno, přestože transformace ještě zdaleka nebyla dotažena do „vítězného“ konce. Pohání ji ideologie jdoucí „přes mrtvoly“, balamutící laickou veřejnost a neštítící se jakékoliv lži.

Korupce způsobuje závažné problémy ve všech oblastech, zdravotnictví nevyjímaje. Političtí i ekonomičtí korupčníci dávno pochopili, že jinde už je rozkradeno dost, zatímco ve zdravotnictví musejí miliardy protékat nepřetržitě. A dokázali se k nim šikovně přisát. Předražovalo se, co se dalo. Výstavba a rekonstrukce nemocnic, nákupy přístrojů a dalšího vybavení. Exministr a exhejtman David Rath kvůli tomu už dlouhé měsíce sedí ve vazbě, vyšetřují se nákupy přístrojů. Rekordně draze nestavíme jen dálnice... Přestože se dávno ví, že pronájmy (outsourcingy) prádelen, úklidu, ostrahy a dalších pro nemocnice nezbytných služeb nikdy nevedly ani k finančním úsporám, ani ke zkvalitnění služeb, stále se někteří ředitelé nemocnic do tohoto dobrodružství pouštějí. Někdo z toho jistě prospěch mít bude. Nemocnice to nejsou a zaměstnanci těchto provozů už vůbec ne. Takže ano, kdyby se ve zdravotnictví nekradlo a nezajišťovaly se kšefty pro kamarády, bylo by tam líp finančně i jinak. Je to hodně vážný problém, ale není jediný ani rozhodující.

Tisíckrát opakovaná lež se stává pro lidi pravdou – na to vsadily pravicové vlády a účinně vymývaly lidem mozky. Do zdravotnictví dáváme moc peněz, ale nestačí to, protože je stále nízká spoluúčast pacientů. Zavedené poplatky nestačí, zavedeme nadstandardy. Zprvu tak zkusmo, vždyť kdo by mohl něco namítat proti možnosti připlatit si na lepší sádru. Potom to rozvineme – v seznamu už byla i kvalitnější anesteze. Zkrátka postupné rozdělení péče na lepší za peníze a horší bez doplatků. Na rovinu se to ovšem lidem nikdy nesmí přiznat.

Zatímco v Evropské unii se do zdravotnictví dává v průměru 11 procent HDP, v České republice je to kolem 7 procent. A už po několik let stát za tzv. státní pojištěnce, což jsou například děti, důchodci a nezaměstnaní, platí stále stejných nevalorizovaných 723 korun měsíčně.

Ve zdravotnictví je málo peněz, protože máme moc nemocnic. Proto je třeba část z nich zrušit – tak uvažoval ministr Tomáš Julínek (ODS) a po něm i ministr Leoš Heger (TOP 09). Ten určil, že zlikvidovat je třeba 30 nemocnic. Bez adekvátních analýz potřeby a dostupnosti péče, bez vytvoření sítě na sebe navazujících nemocnic různého typu, zato razantně. Tomu odpovídal i zvolený způsob likvidace nemocnic. Koncem loňského roku pojišťovny všem nemocnicím vypověděly smlouvy. Obrovská vlna odporu tento záměr zmařila. Heger obratem změnil taktiku – rozhodl se, že nechá nemocnice „vyhladovět“ pomocí úhradové vyhlášky. Nemocnice tak letoš dostávají o 10 až 15 procent méně peněz než v roce 2011, v okresní nemocnici to činí 50 až 75 milionů čili jeden měsíční rozpočet. Přitom v těchto nemocnicích je asi 80 procent akutních pacientů. Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR, ale i asociace nemocnic už od konce loňského roku proti této praxi ostře protestují. Je jim jasné, že nemocnice se dostanou do neřešitelných finančních potíží, že povolené limity na poskytování péče budou vyčerpány a v posledním čtvrtletí nebudou peníze na léčení, na platy a platby dodavatelům. Přesně to se nyní stalo. Všechny nemocnice jsou ve vážných potížích, třetina je na pokraji krachu.

Zatímco více než desetimilionová ČR má 191 nemocnic a v nich na 49 000 lůžek, osmimilionové Rakousko má 272 nemocnic a v nich 67 737 lůžek. Velmi u nás chybějí lůžka rehabilitační a následné (doléčovací) péče a dříve opravdu existovala i málo využitá oddělení akutní péče. Ovšem v posledních letech už byly zrušeny či přeměněny tisíce lůžek, takže o nevyužitých odděleních nemůže být ani řeč. Lůžka rehabilitační a následné péče přesto dál chybějí. Podle Hegerových představ se měla rušit hlavně lůžka v malých nemocnicích a pacienti se měli přesunout do velkých nemocnic. Přitom stejná péče ve velkých fakultních nemocnicích je výrazně dražší. Slíbené úspory to tedy přinést nemohlo, skutečný cíl byl asi jiný.

Problémy některých nemocnic už jsou tak veliké, že dál nejde tvrdit, že neexistují. Ovšem prý za ně mohou manažeři nemocnic. Měli s pojišťovnami nasmlouvat lepší úhrady, měli lépe hospodařit, měli slučovat oddělení atd. Vždyť některé soukromé nemocnice si prý vedou dobře...

Doporučení jít si na pojišťovnu vyjednat, aby platila víc, je výsměchem. Dnes je úspěch dokázat, aby pojišťovna pod různými záminkami platby ještě víc nezkrátila. Ano, některé nemocnice neměly zrovna štěstí na manažery, ale především existují neodůvodnitelné značné rozdíly v platbách od pojišťoven. To proto jsou některé nemocnice už úplně bez rezerv a jiné ještě měly kam sáhnout. Stále závažnější a aktuálnější je obava, že jde o přípravu na jakousi divokou privatizaci. Ekonomicky zubožené nemocnice by se v roli spasitele ujal soukromý subjekt, ten by jistě byl „šikovnější“ a od pojišťovny by (náhodou) obdržel lepší smlouvu. Kdo dokáže získat ve zdravotnictví velký vliv, dokáže si také zařídit dobré podmínky pro svůj byznys.

Ekonomicky vyčerpané nemocnice dlouhé měsíce neplatí svým dodavatelům. Tyto pohledávky týkající se už více než padesáti nemocnic koupila firma Magellan. Nikdo neví, k čemu to může vést, co to pro nemocnice a pro zajistění zdravotní péče v rozsáhlých spádových oblatech těchto nemocnic může znamenat.

Navíc mnohé nemocnice jsou akciovky, tedy obchodní společnosti se vším všudy – tedy i s tím, že mohou jít do konkurzu. Je pro vás nepředstavitelné, že by opravdu mohla zkrachovat celá velká nemocnice se vším všudy? Jenže je to tak, ostatně první lázně už u nás zkrachovaly.

Mnohé nemocnice jsou v zoufalé situaci a dějí s v nich zoufalé věci.

* Došlo na varování odborů, že Hegerova personální vyhláška, umožňující snížit počet personálu na naprosté minimum, povede k tomu, že přesně to nastane. Heger se dušoval, že to nehrozí. A už je to tady – jedna sestra v noční směně má na starosti i přes 40 pacientů.

* Když primář jihočeského dětského oddělení odmítl snížit počet ošetřujícího personálu, protože už by nebyl schopen zajistit kvalitní péči, byl odvolán. Jeho nástupce jistě požadavku vyhoví.

* Některé nemocnice chtějí slučovat interní a plicní oddělení (čili oddělení s pacienty s tuberkulózou).

* Také jiná slučování oddělení mohou vést k situacím, že nemocí oslabený pacient ve styku s ostatními snadno přijde k nebezpečné nákaze, která ho může i zabít.

* Záchranky s pacienty, kteří budou v nemocnici ležet v nelepšícím se stavu a budou pro ni ztrátoví, marně obrážejí nemocnice a hledají, kdo bude ochoten si je vzít.

* Záchrankou přivezení lidé, kteří sice nejsou v akutním ohrožení života, ale jejich hospitalizace by byla vhodná, jsou rychle stabilizováni a posíláni domů.

* Pacient s rakovinou prostaty se dozví, že léky nedostane, protože věhlasná pražská nemocnice už má vyčerpané limity dané pojišťovnou, že si má hledat jiného poskytovatele péče...

Odboráři i zástupci nemocnic současnou Rusnokovu vládu v demisi detailně seznámili s vážností problémů nemocnic i s tím, že je třeba neprodleně je řešit. Dostačujících rychlých kroků se ale nedočkali. Výsledky voleb i vnitřní dění v ČSSD teď také nenasvědčují tomu, že by zde rychle vznikla vláda, která okamžitě zasáhne. Čas politických vyjednávání může být dlouhý, nemocnice ale čas nemají. A pacientům už teď kvůli krizové situaci jde o zdraví a o životy.

 

testesondy123