Zaměstnavatelé stále častěji zneužívají strach lidí ze ztráty zaměstnání. I přes četnější státní kontroly jsou zaměstnanci přijímáni v některých subdodavatelských firmách do stavu bez řádné pracovní smlouvy „na zkoušku“ s tím, že se po nich vyžadují pracovní úkony, aniž by byli náležitě proškoleni, dostali potřebné ochranné pracovní prostředky a byla jim řádně vyplácena mzda. Ta se například ve stavebnictví vyplácí i s několikaměsíčním odstupem, jindy se její část vyplácí tzv. na ruku, čímž zaměstnavatelé krátí daně.

Příkladem přenášení podnikatelského rizika na zaměstnavatele je i případ avizovaného uzavření Dolu Paskov v OKD Ostrava a propuštění více než 2500 zaměstnanců. Horníci v uplynulých letech vytvářeli mateřské společnosti mimořádně vysoké miliardové zisky. Vlastníci však dnes odmítají použít část těchto zisků k překonání dočasných ekonomických problémů.

Zaměstnavatelé často brání zaměstnancům vstupovat do odborů nebo je dokonce zakládat. Nezřídka vyhrožují sankcemi či přímo propuštěním. Zaměstnanci se bojí odbory založit, i když jsou si vědomi jejich potřeby. Dokonce podléhají nátlaku zaměstnavatelů, aby z odborů vystoupili, popřípadě aby ukončili činnost celé odborové organizace.

Přestože se vnímání odborů ze strany veřejnosti i mediální pozornost odborové problematice v posledních letech značně zlepšily (odbory pozitivně vnímá 60 až 70 % obyvatel), jsou prosazování zaměstnaneckých a odborových práv a ochrana před jejich porušováním stále mimořádně obtížné.

ČMKOS požádala odborové svazy, aby zaslaly centrále informace o porušování zaměstnaneckých a odborových práv v jejich odvětvích. Souhrnná analýza ukazuje na nejčastěji se vyskytující problémy.

Závislá práce – zaměstnavatelé nutí zaměstnance ukončit pracovní poměr a pořídit si živnostenský list s tím, že s nimi následně budou spolupracovat v rámci „obchodní činnosti“ jako s OSVČ (typický švarcsystém).

Prekérní formy práce – zaměstnavatelé nutí uchazeče o zaměstnání nebo zaměstnance v pracovním poměru na dobu neurčitou přijmout pro ně méně výhodné pracovní podmínky (dohody o pracích mimo pracovní poměr, pracovní poměry na dobu určitou, agenturní zaměstnávání) výměnou za udržení nebo zachování práce.

Nehlášená práce – zaměstnavatelé nutí zaměstnance pracovat za odměnu vyplácenou v hotovosti, aniž by to ohlásili správci daně a orgánům příslušným podle předpisů o zdravotním a sociálním pojištění.

Pracovní doba a doba odpočinku – nadále dochází k nerespektování maximálních limitů přesčasové práce zaměstnavatelem, nedodržování přestávek v práci a dob odpočinku. Vyskytují se nedostatky v evidenci pracovní doby (§ 78 zákoníku práce).

Odměňování – mnozí zaměstnavatelé neplatí přesčasovou práci, zákonné příplatky, nerespektují nejnižší úrovně zaručené mzdy (§ 109 a násl. nařízení vlády č. 567/2006 Sb.), nevyplácejí mzdy v řádných termínech, vyplácejí jen část mzdy nebo celou mzdu v hotovosti na ruku apod.

Odměňování ve veřejných službách a správě – dochází k diskriminaci v odměňování zaměstnanců v případě, kdy zaměstnavatelé využívají tarify s rozpětím. Výše tarifů je v současné době určována bez předem stanovených kritérií, což vede k rozdílnému odměňování zaměstnanců při výkonu stejné práce, což je v rozporu s § 110 zákoníku práce.

Kolektivní vyjednávání – časté jsou případy odmítání, popřípadě bezdůvodného prodlužování vyjednávání. Jeden „vzdělaný“ zaměstnavatel dokonce usiluje soudní cestou o zrušení zákona o kolektivním vyjednávání.

 Právo zaměstnanců a odborové organizace na informace a projednání – nedostatečné informování a projednávání s odbory jako zástupci zaměstnanců, pozdní předávání informací, mnohdy až po realizaci rozhodnutí zaměstnavatele, či v nepřiměřeně krátkých lhůtách (srov. zejména § 278 zákoníku práce). Zaměstnavatel mnohdy neinformuje odbory o připravovaných organizačních a personálních změnách, organizačních a procesních auditech a v časovém předstihu s nimi tyto návrhy neprojednává.

 Svoboda odborového sdružování – nerespektování odborové organizace a neplnění povinností stanovených zákoníkem práce, tlak na ukončení činnosti odborové organizace jejím rozpuštěním. Tlak na vystoupení většiny členů, aby odborová organizace nesplňovala podmínku tří zaměstnanců v pracovním poměru u zaměstnavatele pro působení odborové organizace (Čl. 27 Listiny základních práv a svobod, zákon číslo 83/1990 Sb., o sdružování občanů). Nadále dochází k zastrašování zaměstnanců v souvislosti s jejich účastí na demonstraci či stávce organizované nebo vyhlášené odborovou organizací.

Zákaz diskriminace – zejména z důvodu členství v odborech či výkonu odborové funkce. Zaměstnavatelé vyžadují seznamy členů odborové organizace, vykonávají nátlak na odborové funkcionáře, aby ukončili pracovní poměr, popřípadě jim dávají výpověď z organizačních důvodů v souvislosti s „účelově“ provedenou organizační změnou apod. (Čl. 3 a Čl. 27 Listiny základních práv a svobod, § 276 odst. 2 zákoníku práce, § 4 zákona o zaměstnanosti).

Uvolňování odborových funkcionářů – zejména neposkytování pracovního volna s náhradou mzdy pro výkon činnosti zástupce zaměstnanců, případně vyžadování refundací za dobu takového volna ze strany odborové organizace – viz § 203 odst. 2 písm. a) zákoníku práce.

Diskriminace – přetrvává diskriminace žen v odměňování za stejnou práci ve většině odvětví, nedaří se snižovat rozdíly mezi výší mezd (platů) vyplácených mužům a ženám. Stále dochází k diskriminaci žen s malými dětmi při přijímání do práce. Důsledkem jsou rozdíly ve výši důchodů vyplácených mužům a ženám.

Pokračuje diskriminace agenturních pracovníků nebo zaměstnanců vykonávajících jiné formy prekérní práce zejména v oblasti pracovních podmínek a výše odměňování ve srovnání s kmenovými zaměstnanci vykonávajícími srovnatelnou práci. Nadále se vyskytují případy diskriminace romských uchazečů o zaměstnání.

Výsledkem vládní politiky je i zhoršená úroveň právního řádu České republiky, který se v důsledku častých změn stává nepřehledný a nestabilní a zhoršuje obecně znalost práva a zejména možnosti ochrany zaměstnanců i podnikatelské prostředí. To je v rozporu s cíli, k nimž se Česká republika přihlásila svým vstupem do Evropské unie.

Dochází k oslabení solidarity ve společnosti, rozbíjí se sociální stát, útočí se na sociální partnerství a sociální soudržnost. Ve svých důsledcích to na dlouhou dobu negativně ovlivní v mnoha směrech životy obyvatel.

Dlouhotrvající a přetrvávající problémy řeší Odborový svaz pracovníků dřevozpracujících odvětví, lesního a vodního hospodářství v Lesích České republiky a v Lesní správě Lány. Jedná se přitom o státní podniky, kde by dodržování odborových a zaměstnaneckých práv mělo být samozřejmostí. Nepřetržitě se u těchto podniků řeší stížnosti na porušování odborových práv, špatné klima a dlouhodobý stres na pracovišti. Nejčastěji se jedná o zpožděné proplácení mezd a mzdových příplatků, obcházení zákona při úpravě pracovní doby (částečná nezaměstnanost), špatnou nebo žádnou evidenci pracovní doby, strhávání členských příspěvků zaměstnanců a jejich zadržování ze strany zaměstnavatele, donucování zaměstnanců k ukončení pracovního poměru dohodou.

Regionální pracoviště OS KOVO v Brně zaznamenalo v roce 2013 porušování odborových práv v těchto případech:

- udělování peněžitých sankcí za porušení povinnosti nebo musí zaměstnanec odpracovat směnu bez nároku na mzdu,

- zaměstnanci pracují před zahájením pracovní doby, aby si zvýšili výkonnost (tato odpracovaná doba není evidována),

- zaměstnancům nejsou poskytovány bezpečnostní přestávky,

- zaměstnavatel si dokumentuje zaměstnance při porušování povinností,

- zaměstnavatel neplní povinnosti ve vztahu k zástupcům zaměstnanců (projednání, informace) a odmítá je informovat o výši a struktuře průměrné mzdy,

- nepohodlní zaměstnanci jsou nuceni k ukončení pracovního poměru dohodou,

- zaměstnanci jsou přesvědčováni k ukončení členství v odborech a podepisování petice, že nechtějí být zastupováni odborovou organizací,

- sledování výrobních prostor kamerami bez závažného důvodu,

- zaměstnavatel pravidelně vyplácí mzdu až po době splatnosti (do 10 dnů poté),

- zaměstnavatel opakovaně nařizuje zaměstnancům práci přesčas pouze z důvodu navýšení výrobní kapacity.

- porušování ustanovení § 93 zákoníku práce týkající se práce přesčas, zaměstnavatelé řeší dlouhodobý nárůst odbytu výrobků nařizováním práce přesčas a nepřijímají nové zaměstnance,

- v důsledku větší potřeby práce přesčas nejsou dodržovány doby odpočinku mezi dvěma směnami a nepřetržitého odpočinku v týdnu,

- opakované případy zadržování mezd – výplata mzdy po částech po termínu splatnosti,

- zastrašování THP před členstvím v odborech nebo přijetí funkce v ZO,

- protiprávní hromadné srážky z mezd na pokyn zaměstnavatele při zjištění krádeží na pracovišti bez zjištění pachatele,

- neposkytování informací odborovým organizacím o vývoji mezd, průměrné mzdě ve smyslu ustanovení § 287 odst. 1 písm. a) zákoníku práce,

- nedodržování zásad a podmínek u konta pracovní doby,

- nedodržování termínů pro seznámení se změnami rozvrhů týdenní pracovní doby, při nedostatku práce posílají zaměstnance i v průběhu směny domů apod.,- vytváření nátlaku na zaměstnance, aby tolerovali porušování právních předpisů,

- obcházení povinností při hromadném propouštění tím, že zaměstnanci jsou propouštěni v počtech těsně pod hranicí požadovaných § 62 zákoníku práce.

Porušování zaměstnaneckých a odborových práv ze strany některých zaměstnavatelů se odborům podařilo projednat a učinit nápravu, v rámci právní prevence se podařilo zabránit připravovanému protiprávnímu jednání ze strany zaměstnavatele.

Jednalo se zejména o následující oblasti:

- zaměstnavatel se nezprostil odpovědnosti za škodu na zdraví vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem zcela ani zčásti podle § 367 zákoníku práce, byl i dodržen postup podle zákoníku práce za součinnosti odborové organizace a teprve následně po stanovisku pojišťovny zaměstnavatel oznámil zaměstnanci, že mu krátí plnění o 20 %, v jiném případě o 30 %,

- zaměstnavatel v rozporu s § 218 zákoníku práce nařídil dovolenou zaměstnancům z důvodu nedostatku zakázek a problémů s odbytem výrobků, kde však má být uplatněn postup podle § 209 zákoníku práce. Řešil tak své problémy k tíži zaměstnanců v rozporu s platnou právní úpravou,

- zaměstnavatel předložil většině zaměstnanců návrhy dohody o změně pracovní smlouvy na kratší pracovní dobu podle § 80 zákoníku práce (na dobu neurčitou, než pominou problémy se zajištěním zakázek) údajně z důvodu, aby nemusel snižovat stav zaměstnanců,

- zaměstnavatel při kolektivním vyjednávání navrhoval, aby se podniková smlouva nevztahovala na část zaměstnanců, kteří jsou odměňováni smluvní mzdou,

- zaměstnavatel předložil písemný rozvrh pracovní doby na celý kalendářní rok a zahrnul do rozvrhu rozsah nařízené práce přesčas 150 hodin, což je v rozporu s § 93 zákoníku práce,

- insolvenční správce v pozici zaměstnavatele odmítal plnit závazky z uzavřené kolektivní smlouvy, případně nevyplatil odstupné.

Odborový svaz zaznamenal v roce 2013 mnoho případů porušování zaměstnaneckých a odborových práv prakticky v celé ČR:

- v Praze z důvodu šikany členů závodního výboru došlo po letech ke zrušení odborové organizace u společnosti Hornbach přesto, že zde byla uzavřena jedna z nejlepších kolektivních smluv,

- k šikaně odborářů dochází i v Tesco Stores Praha 9, Makro Karlovy Vary a Tesco Stores Karlovy Vary. Není zde dodržován harmonogram pracovní doby, dochází k arogantnímu jednání se zaměstnanci. Existuje zákaz komunikace mezi zaměstnanci. Strach zaměstnanců při nočních směnách z feťáků a zlodějů. Ochranka doplňuje zboží. Pocit jistoty zaměstnání se vytrácí, zaměstnanci neumějí čelit tlakům svých nadřízených,

- v září došlo o víkendu ke stěhování skladu Tech Data – Bor u Tachova. Zaměstnanci museli vyskladnit 160 kamionů za dva dny. Firma postavila novou halu a zaměstnanci budou 14 dní bez volna. V týdnu pracují každý den 12 hodin, v sobotu měli odpracovat 12 hodin a v neděli 8 hodin. Za příplatek 35 %, bez odměn. Údajně dal zaměstnavatel zaměstnancům podepsat, že s prací souhlasí, s pohrůžkou, že pokud někdo oprávněně práci při stěhování skladu odmítne, obdrží výpověď. Zaměstnavatel jim dokonce sdělil, že 11hodinový odpočinek mezi směnami si mají vybrat týden předem. Přestože vykládání zboží může zaměstnavatel nařídit pouze zaměstnancům, pro které to vyplývá z pracovní smlouvy, mají tuto práci vykonávat všichni zaměstnanci. Postup zaměstnavatele je v rozporu se zákoníkem práce,

- Jednota Pardubice – neplatná výpověď z pracovního poměru, „propisování“ nečerpané dovolené, neproplácení příplatků za přesčasovou práci, fiktivní evidence pracovní doby, šikana ze strany přímého nadřízeného,

- vedení společnosti Electroworld odmítá vyjednávat o podnikové kolektivní smlouvě s argumentem, že odvětvová smlouva je dostačující. Stejný přístup má i vedení společnosti Rexel,

- chování oblastní vedoucí v Penny Letovice, která členům odborů vyhrožovala pomstou poté, co byl na základě stížností propuštěn vedoucí prodejny.

Všechny uvedené problémy odborový svaz řeší s vedoucími pracovníky uvedených firem.

Proces omezování práv zaměstnanců reformami, který v roce 2013 završila bývalá vláda rozsáhlou soustavou změn mnoha zákonů a dalších právních předpisů v souvislosti s novým občanským zákoníkem, pokračoval silovým prosazováním vládních předloh. Nekoncepční překotné vydávání reformních prováděcích právních předpisů vládou a ministerstvy dotvořilo negativní dopad vládních reforem na zaměstnance, jejich rodiny a důchodce. Historicky nejvyšší míra nezaměstnanosti, prudce se zvyšující počet osob žijících pod hranicí chudoby, dramaticky narůstající náklady na dávky sociální pomoci, osobní bankroty a rostoucí zadlužení domácností, i to je vizitka bývalé vlády, stejně jako nedomyšlené přijetí nového občanského zákoníku. V současné době k němu završovaná doprovodná legislativa, na niž není možné se řádně objektivně připravit, v roce 2014, kdy nový občanský zákoník začne platit, přinese mnoho těžko řešitelných nepříjemností a problémů.

testesondy123