Jsem zaměstnaný v jedné obchodní společnosti a jsem členem závodního výboru odborové organizace. Lze tzv. stravenku poskytnut zaměstnancům i při sobotní směně? Normálně zaměstnanci v naší firmě pracují klasicky od pondělí do pátku. Zaměstnavatel nám při kolektivním vyjednávání tvrdí, že mu zákon o daních z příjmů zakazuje poskytovat stravenky i za práci v sobotu, protože to není směna, ale práce přesčas. V kolektivní smlouvě máme ujednání, že za odpracovanou směnu se pro účely stravování považuje přítomnost zaměstnance v práci po dobu nejméně 3 hodin během jeho stanovené směny.

V úvodu bude zřejmě vhodné vysvětlit rozdíl mezi stravným a stravenkou. Na stravné je podle právních předpisů nárok:

a) u zaměstnavatelů, kteří nejsou uvedeni v § 109 odst. 3 zákoníku práce, tedy kteří svým zaměstnancům poskytují mzdu (provozují podnikatelskou činnost), což vyplývá z § 163 zákoníku práce a je to i váš případ,

b) u zaměstnavatelů, kteří jsou uvedeni v § 109 odst. 3 zákoníku práce a svým zaměstnancům poskytují plat (neprovozují podnikatelskou činnost), to vyplývá z § 176 zákoníku práce.

Podle právních předpisů u zaměstnavatelů uvedených výše pod písm. a) na stravenku není nárok. Lze to však sjednat v nějaké smlouvě, například v kolektivní smlouvě, v pracovní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu. Vy jste to sjednali v kolektivní smlouvě. Podle mého názoru to je nejlepší varianta, protože vnitřní předpis může zaměstnavatel zrušit nebo změnit bez souhlasu odborové organizace.

U zaměstnavatelů uvedených výše pod písmenem b) je i nárok na tzv. stravenku. Upravuje to vyhláška č. 84/2005 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v příspěvkových organizacích zřízených územními samosprávnými celky, a vyhláška č. 430/2001 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v organizačních složkách státu a státních příspěvkových organizacích. Podle jiného právního názoru však ani v tomto případu nárok na tzv. stravenku není.

A nyní již přímo k vašemu dotazu. Není pravdivé časté tvrzení zaměstnavatelů, že jim zákon o daních z příjmů zakazuje poskytovat stravenky i za práci v sobotu, protože to není směna, ale práce přesčas. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, to nezakazuje, závazně však zaměstnavatelům sděluje, které výdaje si mohou dát do nákladů, tj. snížit si o ně základ daně, a které výdaje nejsou daňově uznatelné. Například v § 24 odst. 2 písm. j) bod č. 1 až bod č. 5 zákona o daních z příjmů je uvedeno, které výdaje (náklady) jsou daňově uznatelné, které si mohou dát do nákladů.

Z tohoto ustanovení zákona o daních z příjmů vyplývá, že se jedná o výdaje (náklady) na pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví a zvýšený rozsah doby odpočinku zaměstnanců vynaložené na:

1. bezpečnost a ochranu zdraví při práci a hygienické vybavení pracovišť; výdaje (náklady) na pořízení ochranných nápojů lze uplatnit v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy,
2. pracovnělékařské služby poskytované poskytovatelem těchto služeb v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy a nehrazeném zdravotní pojišťovnou, na lékařské prohlídky a lékařská vyšetření stanovené zvláštními předpisy,
3. provoz vlastních vzdělávacích zařízení nebo výdaje (náklady) spojené s odborným rozvojem zaměstnanců podle jiného právního předpisu a rekvalifikací zaměstnanců podle jiného právního předpisu upravujícího zaměstnanost, pokud souvisejí s předmětem činnosti zaměstnavatele,
4. provoz vlastního stravovacího zařízení, kromě hodnoty potravin, nebo příspěvky na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a poskytované až do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu, maximálně však do výše 70 % stravného vymezeného pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a) při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin nebo nově na peněžitý příspěvek na stravování. Příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad), pokud přítomnost zaměstnance v práci během této stanovené směny trvá aspoň 3 hodiny. Příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad) na další jedno jídlo za zaměstnance, pokud délka jeho směny v úhrnu s povinnou přestávkou v práci, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci podle zvláštního právního předpisu, bude delší než 11 hodin. Příspěvek nelze uplatnit na stravování za zaměstnance, kterému v průběhu směny vznikl nárok na stravné podle zvláštního právního předpisu. Za stravování ve vlastním stravovacím zařízení se považuje i stravování zabezpečované ve vlastním stravovacím zařízení prostřednictvím jiných subjektů,
5. práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak.

Vašeho dotazu se týká výše uvedený bod č. 4. Z tohoto ustanovení mimo jiné vyplývá, že do nákladů si může zaměstnavatel dát pouze výdaje – příspěvek, pokud přítomnost zaměstnance v práci během stanovené směny trvá aspoň 3 hodiny. Práce v sobotu ve vašem případě není směnou, nýbrž prací přesčas, a proto si příspěvek na stravenku zaměstnavatel nemůže dát do nákladů. Není však pravda, že v tomto případě nemůže zaměstnancům poskytnout příspěvek na stravování. Může ho poskytnout, ovšem nemůže si ho dát do nákladů, ale může ho hradit například ze sociálního nebo obdobného fondu nebo z účtu č. 528 - ostatní sociální náklady.