Tímto dílem zahájíme problematiku závazků z odvážných smluv (pojistných smluv), které vymezují podstatnou náležitost jako je ujednání prospěchu, anebo neprospěchu smluvníků v závislosti na nejisté události. Pojistné smlouvy budou ve výkladu až po ustanovení v souvislosti se změnami pojistného rizika.

 

„Závisí-li podle ujednání stran prospěch, anebo neprospěch alespoň jedné ze smluvních stran na nejisté události, jedná se o smlouvu odvážnou.“

Základní ustanovení o odvážných smlouvách vymezuje podstatnou náležitost odvážných smluv jako ujednání prospěchu nebo neprospěchu jednoho či více, a to i všech smluvníků v závislosti na nejisté události. Úplatnost nebo bezúplatnost se v ustanovení neuvádí, neboť odvážná smlouva může být uzavřena tím i oním způsobem.

Zvláštní ustanovení

„Pro závazky z odvážných smluv se nepoužijí ustanovení o změně okolností (§ 1764 až 1766) a neúměrném zkrácení (§ 1793 až 1795).“

Povaha odvážných smluv vylučuje, aby na závazky z nich vzniklé byla aplikována ustanovení o změně okolností nebo neúměrném zkrácení. Věcný záměr schválený v roce 2001 jako podklad pro vypracování tohoto zákona, počítal v této souvislosti se dvěma variantními řešeními, a to buď s úpravou pojistné smlouvy v občanském zákoníku, anebo ve zvláštním zákoně. Vzhledem k tehdy připravovanému zvláštnímu zákonu o pojistné smlouvě převážilo při schvalování věcného záměru občanského zákoníku posléze druhé z uvedených řešení. V průběhu prací na osnově se však stále více ukazovalo, že teoretické i praktické důvody mluví pro řešení první. Především vystupuje do popředí hledisko, že občanský zákoník má jako určující a univerzální kodex soukromého práva obsahovat co možná úplnou kodifikaci smluvních typů. U pojistné smlouvy zakládající soukromé pojištění je její začlenění do kodexu občanského práva zvlášť důležité a i ze systematického hlediska logické, neboť se jedná o právní úpravu svou povahou obecně se dotýkající soukromého života lidí a provázející jej v úzkém sepětí. Z těchto důvodů se pro zařazení pojistné smlouvy do civilního kodexu jasně vyslovila i různá odborná fóra.

Celková úprava závazku z pojistné smlouvy není rozsahem neúměrná vůči uvedené právní úpravě některých dalších obligací: např. úprava koupě je rozsahem stejná jako úprava pojištění, navrhovaná úprava nájmu ji rozsahem dokonce výrazně přesahuje. Zvláště z praktických důvodů je třeba poukázat i na to, že rovněž nové pojetí obecných obligačních institutů v první hlavě této části vyžaduje, aby se jim dosud zvláštní úprava soukromého pojištění přizpůsobila.

V mezinárodním srovnání lze poukázat, že zvláštní zákony o pojistné smlouvě, které jsou typické pro Francii, Rakousko, Německo nebo Švýcarsko či Dánsko, vznikly z konkrétních historických nebo věcných důvodů, které nesvědčí pro převzetí téhož modelu i pro Českou republiku. Zvláštní zákon o konkrétním smluvním typu do značné míry ztěžuje informovanost o obsahu právní úpravy; úprava obsažená v občanském zákoníku je pro širší veřejnost přístupnější.