• Zveřejněno: 30.11.2020
  • Autor: JUDr. EVA DANDOVÁ
Podstatná změna poměrů při pobírání renty
 
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity, tedy takzvaná fixní renta, vzniká – jak vyplývá z ustanovení § 271b zákoníku práce – dnem, kdy došlo k poklesu (ztrátě) na výdělku. Pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity) není rozhodující průměrný výdělek před pracovním úrazem nebo před zjištěním nemoci z povolání, ale průměrný výdělek poškozeného před vznikem škody.
 
Názor, že za škodu ve smyslu ustanovení § 271b odst. 1 zákoníku práce by měla být považována škoda na zdraví, nepřihlíží náležitě k tomu, že ke ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity) nemusí vždy dojít bezprostředně po úrazu (po zjištění nemoci z povolání), popř. již za trvání pracovního poměru u zaměstnavatele, u něhož zaměstnanec utrpěl pracovní úraz (u něhož pracoval za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání). S odstupem času se totiž zdravotní stav zaměstnance může zhoršit natolik, že je ho třeba převést na jinou práci a zde dosahuje nižší výdělky, popř. mu zdravotní stav neumožňuje pracovat po celou stanovenou pracovní dobu a je nucen konat práci jen na zkrácený pracovní úvazek. V takovém případě začne zaměstnanci vznikat škoda teprve dnem, kdy mu v souvislosti s uvedenými skutečnostmi začne být vyplácen nižší výdělek, který ani s připočtením invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu nedosahuje průměrného výdělku před vznikem škody. Vzhledem k již uvedenému nelze při stanovení průměrného výdělku vycházet z období „před pracovním úrazem nebo před zjištěním nemoci z povolání“.
 
Příčinná souvislost...