• Zveřejněno: 30.12.2019
  • Autor: ŠÁRKA HOMFRAY

Různé potřeby, stejný zájem

Otázka rozmanitých potřeb a diferencovaného přístupu k různým skupinám osob na pracovním trhu nabývá na významu a nebude tomu jinak ani do budoucna. V rámci Evropské unie a vnitřního trhu je tento aspekt zaměstnanecké populace výrazný a představuje pochopitelnou oblast zájmu jak Evropské odborové konfederace, tak odborů v jednotlivých státech. V říjnu letošního roku se konaly krátce po sobě dvě významné akce, které se těmito otázkami zabývaly. Šlo o konferenci Evropské komise a ICF k výsledkům projektu a studie „Trade union practices on non discrimination and diversity“ a o závěrečnou konferenci projektu REBALANCE o slaďování soukromého a profesního života.

Proti diskriminaci

V Evropě máme dvě dekády zkušeností s antidiskriminační legislativou, a tato problematika je i jedním z důležitých témat nové předsedkyně Evropské komise. Zkušenosti jak s evropským legislativním rámcem, tak s národní antidiskriminační legislativou a jejím uplatňováním však nejsou bezvýhradně kladné. Jako nedostatečná je vnímána jak legislativa, tak její uplatňování a vymáhání. Z hlediska pracovního prostředí jsou ve společnosti nástroje proti diskriminaci stále vnímány jako regulace vedoucí ke zkreslení nebo omezení hospodářské soutěže, případně jako ekonomický náklad pro zaměstnavatele. To je z hlediska odborů naprosto neakceptovatelné.

Diskriminováni nejsou lidé jenom jako zaměstnanci, ale i v řadě jiných oblastí života. V úzké souvislosti se zaměstnáním musí být vnímána například diskriminace ve vzdělávání, ale nejen ta. Z tohoto pohledu pak dosud nepřijatá průřezová antidiskriminační směrnice opravdu chybí. Ještě horší dopady pak má na celá společenství přistěhovalecká politika, která je v některých státech hodnocená jako rasistická. Například EPSU vnímá v tomto kontextu jako nešťastně až urážlivě pojatou i novou agendu Komise – evropský způsob života. Ta je spojená s imigrační politikou.

Jako motivátory činnosti odborů v této nepříliš dobré situaci byly identifikovány zejména případy přetrvávající diskriminace, zhoršené pracovní podmínky (které mají negativní dopad na společnost a stejně tak na duševní zdraví), migrace a změny v politické debatě. Jako nejčastěji adresované diskriminační osy byly ve zkoumaných letech identifikovány rasa nebo etnický původ, sexuální orientace a identita a vícečetná diskriminace. Mezi hlavní nástroje a aktivity odborů patří kampaně, úsilí o zvyšování povědomí, poradenství, školení, kolektivní vyjednávání a výzkum. Obvyklé jsou průběžné dlouhodobé aktivity kombinované se spíše nárazovými činnostmi. Reflektována byla i strategická partnerství a jejich úloha – spolupráce s organizacemi neziskového sektoru, networky, školícími centry, univerzitami, zaměstnavateli a jejich sdruženími...

 
Celý článek naleznete v magazínu Sondy Revue č. 12/2019. 
Pro časopis Sondy Revue klikněte na ikonku: