• Zveřejněno: 03.08.2020
  • Autor: red
Výzvy současnosti – nový pohled

Nesmíme nyní udělat stejné chyby jako při zvládání finanční krize, nabádá předseda Německé federace odborových svazů (DGB) Reiner Hoffmann v nesporně inspirativním aktuálním rozhovoru.
 
 
Co znamená pandemie koronaviru pro německý pracovní trh? Vyvázneme z ní hladce, nebo dojde k masivnímu nárůstu nezaměstnanosti?
Momentálně masivní nárůst nezaměstnanosti nezažíváme. Nástroj k zajištění zaměstnanosti u nás představuje tzv. kurzarbeit, a bylo tedy zcela správné usnadnit nyní k tomuto nástroji přístup. Totéž platí pro zvýšení náhrady mzdy při čerpání kurzarbeitu na 70, respektive 80 procent původní mzdy, k čemuž však z hlediska nás, odborů, mělo dojít již dříve. Ve své původní podobě činila pouze 60, respektive 67 procent a takové snížení příjmu znamená, že lidé nemohou hradit své běžné náklady včetně nájemného. To má pak také dopad na poptávku, kterou je nyní třeba naopak naléhavě stimulovat.
 
Jak hodnotíte podpůrné programy spolkové vlády?
Doposud existovala podpora na zajištění likvidity nebo vlastního kapitálu. Nyní je naléhavě nutný rozsáhlý konjukturní program. Ten však musí být navržen inteligentně. Lidé musí dopady takového programu skutečně pocítit – a musí zajistit poptávku. S ohledem na digitalizaci, ale zejména tváří v tvář boji proti změně klimatu musí takový konjunkturní program také splňovat funkci nastartování a řízení těchto změn, nesmí znamenat pokračování ve všem jako dosud.
 
Pandemie koronaviru a omezení společenského života přinesly masivní posun v digitalizaci. Je to pro zaměstnance spíše výhodné, nebo se v důsledku toho objevují nová nebezpečí?
Na tuto skutečnost se dá pohlížet tak i tak. Mobilní práce je samozřejmě pro mnoho lidí ulehčením, pro mnohé však také znamená dodatečnou zátěž. Musíme se na to podívat důkladněji: co si chceme z tohoto současného posunu ponechat do doby po koronaviru? Lidé musí být vybaveni řádnými pracovními prostředky. Musí být veden záznam o pracovní době, aby se zaměstnavatelé neobohacovali o nezaplacené přesčasy. Je zde tedy velká potřeba mobilní práci do budoucna přiměřeně ošetřit. K tomu patří i ochrana dat. Právě toto v současné chvíli zažíváme: některé systémy, které jsou používány k uskutečňování konferenčních hovorů nebo videokonferencí z domova, jsou vše, jen ne bezpečné.
 
Zmínil jste se také o klimatických cílech. Mnoho podniků a hospodářských svazů nyní požaduje opětovné vyjednávání cílů v oblasti klimatu, aby se finanční zátěž udržovala v mezích. Je to správná cesta?
Pohled na představy zaměstnavatelů a podnikatelů je poměrně smíšený. Mnoho podniků se platných cílů naopak nadále výslovně drží. Tak by to také mělo být. Virus změnu klimatu nezastaví. Musíme i nadále vyvíjet velké úsilí, abychom cílů EU v oblasti klimatu do roku 2030 dosáhli.
 
V posledních týdnech jste apelovali na více evropské solidarity. Co vám vadilo?
Počáteční reakce na pandemii koronaviru byly koordinovány hlavně na úrovni jednotlivých národních států a příliš málo na evropské úrovni. A první evropské odezvy byly příliš váhavé a příliš krátkodobě orientované, než aby se s rozsahem této krize dokázaly vypořádat. Až návrhy na společné evropské půjčky francouzského prezidenta Macrona a spolkové kancléřky Merkelové z 18. května naznačily skutečnou změnu směru. DGB a francouzské odbory tento důležitý impuls pro evropskou integraci uvítaly. Nyní o tom musí být přesvědčeny všechny ostatní členské státy.
Je také důležité zabývat se tématem evropského pojištění v nezaměstnanosti. Dosud však bylo příliš málo ambiciózní. V tomto ohledu jsou v záchranném balíčku zamýšleny půjčky členským státům k financování kurzarbeitu, avšak v mnoha členských státech Evropské unie kurzarbeit vůbec neexistuje. Stále jsme daleko od skutečného evropského pojištění v nezaměstnanosti, které je v rámci jednotného evropského trhu naléhavě nutné. Nemůžeme zajišťovat ekonomické svobody, aniž bychom je zároveň nedoplňovali evropskými nástroji sociální politiky.
 
Na tomto místě obvykle zazní vyčítavá otázka, proč bychom měli platit za Španěly nebo Italy. Co byste na to odpověděl?
Tato výčitka nezohledňuje skutečnost, že Německo je největším výhercem evropské měnové unie. Jsme nejvíce vyvážející členskou zemí. A pokud dojde k pádu jiných evropských zemí, jako jsou Španělsko, Portugalsko, Itálie nebo Řecko, bude to mít pro německý exportní průmysl významné ekonomické důsledky. Toto není v ničím zájmu. Proto je nezbytné, aby byla v rámci evropské solidarity těmto zvláště postiženým zemím podána pomocná ruka. Kdo říká, že za tyto evropské země platíme jejich účet, nerozumí logice jednotného evropského trhu...