• Zveřejněno: 28.01.2019
  • Autor: Josef Středula

Česká ekonomika se musí vymanit z pasti podbízení se nízkými mzdami

Prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý velmi rád „shovívavě“ kárá odbory a tvrdí, že požadavky na růst mezd nemají podložené odpovídajícím růstem produktivity práce.

Rád bych připomněl, že on byl na začátku transformace u toho, když byla založena konkurenceschopnost české ekonomiky na nízkých mzdách, ne na technologickém pokroku, ne na kvalitě české práce a českých výrobků, ale pouze na podbízení se nízkými mzdami. Bohužel toto prvotní nastavení stále přetrvává, a to nejen v české ekonomice, ale bohužel i v hlavách některých lidí.

Liberální ekonomové často zdůrazňují, že máme nízkou produktivitu, a proto máme nízké mzdy. Naše ekonomika podle nich vyrábí produkci s nízkou přidanou hodnotou, ale už neříkají, že podíl zisků na přidané hodnotě je v České republice o 10 procentních bodů vyšší než ve vyspělých zemích. Vyrábíme tudíž produkci s nízkou přidanou hodnotou, ale na této nízké přidané hodnotě je vytvářen velmi vysoký podíl zisku. Jak je to možné?

Jsme málo produktivní, ale generujeme vysoké zisky? Vždyť větší zisk by se dal očekávat zejména u výroby s vysokou přidanou hodnotou. Zakopaný pes totiž spočívá v ocenění produkce. České firmy, které jsou velmi často pouze dcerami zahraničních firem, musejí přeprodávat svou produkci mateřským firmám za ceny, které ony určují. České firmy jako subdodavatelé nerozhodují o ceně svých produktů, která ale ovlivňuje výši přidané hodnoty.

Dalo by se velmi zjednodušeně říci, že právě tím, že naši zaměstnanci vyrábí výrobky za nižší ceny pro mateřské firmy, zkresluje to jejich produktivitu. Tlak odborů na růst mezd nutí firmy k vyšším investicím, inovacím a tím i k vyšší přidané hodnotě. Bezhlavý příliv pracovníků ze zahraničí prosazovaný Hospodářskou komorou z dlouhodobého hlediska české ekonomice neprospěje. Česká ekonomika se musí vymanit z pasti podbízení se nízkými mzdami. Bez toho se nebudeme přibližovat životní úrovní k vyspělým zemím.

Považuji za demagogické argumenty Vladimíra Dlouhého, že naše životní úroveň je dnes v paritě kupních sil přes 87 procent evropského průměru a před 18 lety to bylo 72 procent, a že mzdy dnes dosahují 60 procent evropského průměru. Jejich interpret pozapomněl uvést, že průměr EU se v mezičase snížil tím, že do EU vstoupily země na relativně nižší ekonomické či životní úrovni. Nemá tedy cenu se srovnávat s průměrem EU, odbory dávají přednost srovnání situace České republiky s Německem či Rakouskem.

Vladimír Dlouhý velmi rád uvádí, že mzdy vlastně rostou jen díky konjunktuře a postavení v ekonomickém cyklu a odbory to neovlivňují. Pokud by tomu tak bylo, tak proč mu je solí v očích vyjednávání odborů o růstu mezd?

Hospodářská komora je prý připravena k dialogu s ČMKOS, tomu se nebráním, ale o vývoji mezd jednáme s relevantními sociálními partnery zastupující stranu podnikatelů na tripartitě – Radě hospodářské a sociální dohody, na podnikových úrovních v rámci kolektivního vyjednávání. Hospodářská komora není sociálním partnerem, má podle zákona plnit jiné stanovené úlohy, vyjednávání o mzdách to opravdu není.

Česká ekonomika se musí vymanit z pasti podbízení se nízkými mzdami. Bez toho se nebudeme přibližovat životní úrovní k vyspělým zemím

 (Autor je předsedou Českomoravské konfederace odborových svazů)

Zdroj:Článek byl otištěn v deníku Právo