Vážený pane předsedo,
s rozhořčením musím tímto otevřeným dopisem reagovat na Vaše výroky z dnešního dne týkající se zaměstnanců a zaměstnankyň pracujících z domova. Poté, co jste v televizní debatě navrhl snížení jejich výdělků, aby se solidárně mohli rozdělit s živnostníky, jste na svém twitterovém účtu specifikoval, že jste měl na mysli zaměstnance veřejného sektoru.
Jako předseda odborového svazu, který právě tyto zaměstnance a zaměstnankyně sdružuje, nemohu, lidově řečeno věřit svým uším a očím. Od jednoho z nejvyšších ústavních činitelů očekávám poněkud větší sepětí s realitou. Z tohoto důvodu mi dovolte sdělit několik následujících informací:
Zaměstnanci státní a veřejné správy již zhruba rok zpracovávají veškerou administrativu spojenou s vládními opatřeními a jejich prováděním. Zaměstnanci ČSSZ, Úřadu práce ČR, Finanční správy, zaměstnanci samosprávy a dalších úřadů státní správy vyřizují veškeré žádosti o kompenzace, ošetřovné, podporu z programu Antivirus, a další agendy. Drtivá většina těchto žádostí a kompenzací se týká především firem a živnostníků. Na úrovni obcí se často i nad rámec své práce podílejí na místních řešeních či pomoci zasaženým obyvatelům. To vše nad rámec své standardní agendy, která se vesměs (a to ani přes usnesení vlády) nijak nezmenšila.
Za celou tuto dobu nikdo z politiků a představitelů státu, včetně Vás, jejich práci neocenil ani jim nepoděkoval. Naopak, prostřednictvím podobných výroků, jako jsou ty Vaše, jsou označováni za „darmožrouty“, kteří mají placenou dovolenou v délce několika měsíců.
Je také nutné zdůraznit, že ve veřejné a státní správě působí téměř ze tří čtvrtin ženy, na které (jak víme z dosavadních výzkumů a šetření) dopadá pandemie a konkrétně česká opatření citelněji než na muže. Například v podobě domácí výuky nejmenších dětí, nutnosti zabezpečit rodinné stravování, vyšší pečovatelské povinnosti spojené s nemocnými členy rodiny. Nezřídka jde o samoživitelky s malým příjmem, které se najednou kromě své práce potýkají s řadou nových úloh. A vše musí zvládnout ku prospěchu klientů, občanské veřejnosti, ale i rodiny.

A k samotné práci na home office – již zhruba od října loňského roku náš svaz eviduje podněty od zaměstnanců a zaměstnankyň z celé řady úřadů, kterým jejich nadřízení práci z domova nechtějí umožnit, ačkoli třeba na jaře loňského roku možná byla. Bez ohledu na to, že se jedná o velmi účinné opatření ke snížení rizikových kontaktů a tím šíření nákazy, nemohou zdaleka všichni pracovat na home office, ačkoli by to bylo žádoucí. Jsou to totiž opět výroky podobné tomu Vašemu, které redukují vůli vedení jednotlivých úřadů k zajištění práce z domova!
Označit tuto skupinu osob za ty, kteří nijak nenesou náklady pandemie jen z toho důvodu, že jim zatím nebyl zkrácen příjem, ukazuje na hluboké nepochopení toho, jaké všechny dopady pandemie skutečně má. Tato neskutečná asociální a populistická dehonestace práce zaměstnanců ve veřejných službách a správě napomáhá k rozdělování společnosti a k solidaritě má hodně daleko, ba naopak!
S jednou Vaší myšlenkou se však ztotožňuji – není možné, aby dopady spojené s pandemií a náklady na její řešení nesla jen jedna skupina obyvatel. Je ale potřeba hledat ty, kterých se skutečně nijak zatím nedotkla, a to nejsou zaměstnanci, tím méně zaměstnanci veřejné a státní správy. Ve chvíli, kdy budete apelovat na solidaritu u těch, kterým plynou příjmy v odvětvích, která fungují jako by žádná pandemie nebyla, velmi rád se k Vám připojím.
Věřím, že v sobě najdete sebereflexi a veřejně se omluvíte zaměstnancům ve veřejném sektoru. Věřte mi, že si to zaslouží!
Bc. Pavel Bednář, v. r.
předseda odborového svazu